Max a Izák se narodili v roce 1899 jako siamská dvojčata a s prvními dětskými výkřiky, které vyloudili ze svých malinkatých rtíků, se jim otevřel svět plný pohrdání, zesměšňování a nesnází, které jim budou ztrpčovat celý jejich život. To tehdy ještě jako novorozeňata netušili, ale velmi brzy je tato krutá realita plná předsudků a opovržení vůči jinakosti, měla udeřit s takovou silou, že jí mohou přestát jen opravdu silní jedinci. A jak se ukázalo, těmi hrdinové našeho románu jsou.

Oba malé chlapce vychovává jejich teta se svým otcem, protože se o ně jejich matka nemohla – podle mého skromného názoru spíše nechtěla – starat. Oba chlapci však stále doufají, že se s ní jednou setkají a dělají vše pro to, aby na ně mohla být co nejvíce hrdá. Když je tedy jejich teta prodá (ano čtete správně, ona je vážně prodá) do potulného cirkusu, jako monstra nebo hříčku přírody, začnou svoje taneční a akrobatická vystoupení dolaďovat k naprosté dokonalosti a pouští se i do opravdu nebezpečných kousků. I přes to, že byli nuceni opustit známé prostředí domova, se zde cítí mnohem lépe a tak nějak výjimečně a plnohodnotně. Konečně se jim nikdo nesměje, nikdo se za nimi neohlíží, nemusejí čelit soucitným pohledům a rádoby chápavým slovům kolemjdoucích a sousedů. Konečně mohou být sami sebou.

Vztah obou bratrů se ovšem zásadně mění v okamžiku, kdy jim do života elegantně vpluje svérázné, bezpředsudková, trochu zvláštní a naprosto bezprostřední a okouzlující dívka Iris. A právě do ní se Izák zcela bezhlavě a slepě zamiluje. Max nikoli a musí se s jejich počínajícím a rodícím se vztahem nějak vypořádat. Tento úkol je však nad jeho síly. Zvlášť, když musí neustále přihlížet jejich cukrování, poslouchat Izákovi komplimenty a Irisin zvonivý smích, kterým dál okouzluje jeho bratra. Lze vůbec toto prazvláštní soužití skloubit a sjednotit tak, aby nikdo z nich netrpěl?

Kniha Na řadě je Max je výbornou, čtivou a neuvěřitelně dojemnou literární záležitostí, kterou lze s klidným svědomím označit za skvost. Finská spisovatelka Leena Parkkinenová naprosto dokonale líčí pocity a myšlenkové pochody obou bratrů, krásné Iris i všech ostatních, kteří se na krátkou nebo i delší dobu objeví v Maxově a Izákově životě. Velmi barvitě je vylíčeno i prostředí cirkusu, kde oba chlapci prožijí podstatnou část svého života i jejich soukromé problémy, které jsou spojeny s jejich spojením. Moc příjemná i malá a lehounká vsuvka zaznamenávající část Irisina života, která více poodhalí povahu této postavy, které je tak nečitelná jak jenom žena jejího postavení a vzezření může být.

Tuto knihu nemůžu jinak všem vřele doporučit, protože je to naprosto originální, poutavá a na jazyk opravdu bohatá kniha, která není jen krásnou odpočinkovou literaturou, ale také knihou nutící svého čtenáře k zamyšlení nad tím, jak se lidé jako Max a Izák musí vypořádat se světem, který k nim není vždycky úplně soucitný a spravedlivý. Na řadě je Max je kniha bořící bariéry mezi „obyčejnými“ lidmi a těmi jež se jakkoli odlišují.