Josef Čermák (1928), žák profesora Václava Černého – již to je samo o sobě jistou vizitkou – se věnoval hlavně germanistice, ovšem díky svému komparastickému zaměření se stejně tak zabýval literaturou španělskou, francouzskou, anglickou, přičemž coby výrazný redaktor nakladatelství Odeon (a dříve SNKLU) stál za vydáním mnoha významných titulů, například Morgensternových Šibeničních písní, Borgesových povídek či prvního svazku plánovaných (a nedokončených) spisů Franze Kafky. Vedle toho také překládal, namátkou Jean-Paul Sartra.

Předkládaný výbor ovšem představuje další, neméně důležitou stránku Čermákovy bohaté literární aktivity – jsou jimi jeho eseje a studie, věnované hlavně německé, ale i francouzské literatuře. Již při čtení prvního a také nejstaršího textu, věnovaného Rybrcoulovi, duchovi krkonošských hor z roku 1949 (nejnovější pak z roku 2014, výbor ale není pořádán chronologicky, nýbrž tematicky) si uvědomíme několik důležitých věcí: zaprvé, Čermák v sobě nezapře, a je tomu jedině dobře, komparatistu, dokáže tak vidět danou problematiku z dané jazykové oblasti daleko šířeji, v kontextu dalších literatur. Zadruhé, což je velice důležité, jeho studie nejsou zatíženy akademisujícím nátěrem, jsou čtenářsky vstřícné – aniž by přitom jakkoli resignovaly na přesnost a hloubku pohledu. Zdůrazňujeme to proto, že leckdy jakoby autoři přístup ke svým textům přímo zaminovali. S touto důležitou kvalitou se pojí i další, a sice krásný Čermákův jazyk. A samozřejmě také jistě atraktivní výběr témat.

Výbor s krásným, a případným názvem "I do daleka vede cesta..." je rozdělen editory do tří oddílů, v prvním jsou zařazeny studie ze světové literatury a komparastiky, vedle již zmíněného Rybrcoula také například o černém románu či Stendhalovi, cenná je také jeho vzpomínka na profesora Václava Černého.

Významná je druhá část, přinášející texty o pražské německé literatuře a obecně o vztazích obou národností, vše v oblasti literatury. Čermák přitom píše i o úloze německy píšících židovských autorů na našem území. Čímž se dostáváme k části třetí, věnované dílu a životu Franze Kafky, Čermák, který Kafku i výtečně překládá, v řadě studií přináší nové pohledy na Kafkovu tvorbu i život, cenné je například jeho hodnocení známé Liblické konference o Kafkovi z roku 1963, již zasazuje do širších souvislostí. V jiných studiích demaskuje různé kafkovské mýty, popisuje historii jeho vydávání u nás, nachází, výtečný komparatista, různé nečekané souvislosti. A dalo by se pokračovat...

Jak upozorňuje v zajímavé úvodní studii Jiří Pelán, též autor mnoha podnětných textů a vynikajících překladů, záslužný je výbor z Čermákových studií i tím, že jsou zde shromážděny texty, jinak těžko dohledatelné, porůznu rozptýlené. A postavené vedle sebe, na téměř šesti stech stranách, doslova září.

Josef Rauvolf