***

Na východ od konce světa

čeká už jen bílá tma

Sníh padá do prázdných křižovatek

na zprohýbaný plech cedulí

se jmény dávno zapomenutých měst

Pod betonovými sarkofágy ticha pohřbené

pozůstatky vysloužilých naváděcích systémů

stále ještě kamsi odesílají naši polohu

koordináty možných dopadových ploch

Tváří v tvář démonům

kterým jsme odepřeli jméno

teď na sebe bereme

masku posledních mlčenlivých cestujících

s nimiž do přetopených vozů vchází

vůně mrazu

laciných kolínských

a hrubého tabáku

Protože naše víra je v těchto končinách nejistá

a dny jsou stále kratší

***

S prvními nočními mrazy

s prvním sněhem

přitáhly sny ze severu

jak smečky hladových psů

Neklidné vědomí kamenných domů

šero které stiskne zemi v pase jako nevěstu j

emně ale nesmlouvavě

Taky vím

že jsi tam byla

když jsem po rumištích obcházel

opuštěné tovární dvory

kukaním podobná prosklená obydlí

když jsem bezmocně ležel tváří v kopřivách

Protože ten hlas

který říkal

Na víc se nezmůžou

byl tvůj

Šlo pochopitelně o ty lidi tam

u snů si člověk takovými věcmi těžko může být jistý

***

Tohle je křehké příměří

mezi krabicemi na klobouky

a fíbrovými kufry

na dně šatních skříní

Tohle je morseovka letního deště

vyklepávaná velkými kapkami

do talířů s bublaninou

do sklenic bezové šťávy

Nikdo mi nevěří

když říkám

že jsem viděl bílé zvíře

mihnout se za černými stíny prvních stromů

Nikdo mi nerozumí

když mluvím o průhledech jinam

o cestách na druhou stranu

Ale já tam byl

za pečlivě poskládanými svetry

a voňavými komínky ložního prádla

Byl jsem tam

a vrátil jsem se zpět