Ukázka:

Kapitola 1

Rozlehlá zahrada rozprostírající se až ke vzdálenému horizontu připomínala pole spálené slunečním žárem, z jehož rozpraskané ornice tu a tam vyrůstají obilné klíčky. Obloha nad ním měla šedomodrou barvu, do níž se ze strany vpíjela černá mračna protkaná blankytem. K dešťovým mrakům se prosebně upínaly z hlíny rostoucí stařecké ruce, které v dlaních svíraly oblý předmět ve tvaru lidské hlavy zabalený do bílé látky. O kus dál stál rozepnutý, popelavě šedý kabát s vyhrnutým límcem, ve kterém chybělo tělo. Blíž k obzoru rostly vedle sebe dvě houby hadovky s vrásčitými zvoncovitými klobouky. Zahrada toužila po dešti.

Kapitola 2

Marek Hota složil své dlouhé, hubené tělo na podlahu a opřel se zády o radiátor, jediné místo, které nebylo čerstvě natřené. Jeho krásná žena Regina udělala s povzdechem totéž. Oba si prohlíželi své dílo. Vymalovaný obývací pokoj nového bytu. Barva, již si vybrali, se jmenovala African Adventure a měla připomínat tmavě oranžovou půdu africké savany. „Ještě jsme měli na stěnu přimalovat lva. Pro Anežku,“ zasmála se Regi a sundala si kšiltovku pocákanou barvou, čímž uvolnila bohatou hřívu dlouhých zrzavých vlasů, které jí stekly přes ramena. „To bylo chytré,“ posoudil její počínání Marek, „triko máš zachlistané od barvy taky.“ „A co? Stejně jsem zpocená a půjdu se osprchovat.“ Marek v době, kdy spolu začali žít, také nosil dlouhé vlasy, ale během dvouletého pobytu v Londýně, kde pracoval ve stavební firmě, si je z praktických důvodů ostříhal. Jako puberťák dostal kvůli černému háru, skobovitému nosu a bledé kůži nelichotivou přezdívku Wruna, s krátkým sestřihem dnes připomínal spíše židovského hrdinu z filmu Pianista. „To zní dobře,“ poznamenal. „Nejdřív ale uklidíme ten bordel, je třeba vymýt barvu ze štětců, zítra malujeme pokojíček.“ „Zase africké dobrodružství?“ „Anežka chce růžovou.“

Hotovi se před dvěma dny přestěhovali do nového bytu. Podařilo se jim s jedním starším párem směnit jejich dvoupokoják za 3+1. Potřebovali pokoj navíc pro dvouletou dceru a měli v plánu se rozrůst. Zůstali v Jablunkově na stejném sídlišti, přemístili se jen do paneláku naproti přes cestu. Při stěhování jim pomáhal jejich kamarád Roman Saran, major ostravské kriminálky. Malý, ale sporý, jak se lidově říkalo. Skoro o hlavu vyšší Marek si z blonďatého kámoše kvůli vzrůstu občas utahoval. Bavilo ho dráždit Romanovu prudkou letoru. „Dokdy ji chceš nechat u babičky?“ Hotova matka Alžběta Sikorová byla v jejich životě novum. Marek ignoroval rodiče od osmnácti, kdy začal žít u svého milovaného dědy Hoty, jenž mu posléze přenechal byt i příjmení. Markův otec s diagnostikovanou paranoidní schizofrenií, v posledních letech utlumenou silnými farmaky, bydlel v garsonce v objektu takzvaného starého kláštera.

Z bláznivého Firy, jak se mu v Jablunkově přezdívalo, se stal samozvaný kazatel a dogmatický vykladač Písma svatého. Denně postával u kostela, takže jej nešlo přehlédnout. Marek s ním kontakt nenavázal a ani se k tomu nechystal. Kontakt přišel z jiné strany. Jeho matka se po rozvodu s Firou znovu vdala, paradoxně za dalšího Sikoru, a žila v Nýdku, v patnáct kilometrů vzdálené obci. S hlavním městem Gorolie však zůstala spojena sítí informačních kanálů, za kterou by se nemusela stydět ani Stalinova KGB. Odcizení s jediným potomkem nalomily dotazy jejích agentek typu: „Tuż co, Ela, uż żeś widźiała tum swojum wnuczke?“

Definitivní obrat nastal v okamžiku, když kráčejíc se svou známou po jablunkovském rynku, potkala vysokou rusovlasou krásku s kočárkem. Že je to její snacha s vnučkou, jí musela prozradit až překvapená kamarádka. Trapnou situaci vyřešila Regi tím, že pozvala tchyni, kterou dosud znala jen ze staré fotky, do cukrárny Kolesa na kávu a zákusek. Regina vyrůstala sama bez otce jen s matkou snad ještě bláznivější, než byl její tchán. Při pohledu na ženu, která se nemohla Anežky nabažit, se rozhodla, že by měla dostat druhou šanci. Nikoliv jako matka, ale jako babička. Marek potřeboval rok na to, aby uvěřil, že ta hodná paní z Nýdku je stejná osoba jako ta, která na něj dokázala v dětství ječet i hodinu v kuse. V podstatě se nedivil, že otci hráblo. Když ovšem viděl malou Anežku, jak s radostným smíchem cupitavě nahání slepice u babičky na dvorku a krmí „kálíky“, rezignovaně se s matkou usmířil.

Paní Sikorová byla čerstvě v důchodu, což přinášelo řadu výhod. Především volnost ve chvílích jako nyní. „Myslela jsem, že v Nýdku zůstane aspoň do neděle. Než to tady dáme jakžtakž dohromady.“ „Hm.“ „Nebruč a pojď uklízet.“ S těmito slovy se odlepila od radiátoru. Kšiltovku už si nenasadila. „Společná sprcha je velká motivace,“ zasmál se. Nicméně pokus o sex ve vaně vypadal jako scéna z crazy komedie. Regi se svlékla a zamířila do koupelny, Marek kráčel za jejím holým zadkem jako osel za mrkví. Kdyby změnila kurz na Kozubovou, ani by si toho nevšiml. V umakartovém panelákovém jádru se smaltovaná stará vana s řečištěm prasklin kolem odtoku nacházela přilepená k zadní stěně, z níž vystupovala vodovodní baterie. Zcela nepochopitelně uprostřed nad okrajem vany. „No já nevím, lásko, ta vana je malá a úzká,“ vyjádřil pochyby Marek. Dohromady měřili tři metry sedmdesát.  „Jsme štíhlí a ohební.“ Po dvou nezdařených pokusech o sex, které zahrnovaly Markovu naraženou kyčel a Regininu bouli na hlavě, z vany se smíchem vylezli a umyli se každý zvlášť. Shodli se na tom, že by jim zřejmě nepomohla ani ohebnost artistů Cirque du Soleil. „Chci sprchovací kout, jinak se s tebou rozvedu,“ pravila s úsměvem zrzka. „Co už,“ pokrčil rameny její manžel. V posteli pak vyčerpaní celodenním mácháním štětkou a strečinkem nahoru a dolů na rozvrzané židli do několika minut usnuli.