Ukázka:

Třído, pozdravte paní Lachlanovou,“ vyzvala Belle žáky, když si každé z deseti dětí vybralo židli, kterou si chtělo vytáhnout. Několik odvážnějších dětí se přetahovalo o místa co nejblíže čelu, kde seděla Edina.

„Jen pojďte, nestyďte se.“ Stará žena se zářivě usmívala a tváře jí zrůžověly vzrušením. Když děti sborově pozdravily, gestikulací děti povzbudila, aby se posadily.

„Jak už jsem vám předtím říkala, jsme tu, abychom napsali vánoční dopisy Santa Clausovi a hezky je ozdobili. Už je pátého prosince, takže je musíme poslat co nejdřív, aby na severní pól dorazily včas.

Když jsem paní Lachlanové řekla, co máme v plánu, byla tak nadšená, že jsem se jí zeptala, jestli bychom nemohli přijít sem, aby se k nám mohla připojit a taky napsat svůj vánoční dopis,“ vysvětlila dětem Belle.

„Jo, už jsem Santovi nepsala léta!“ řekla Edina a usmála se na děti, které si sedaly kolem stolu.

Belle napadlo přesunout vyučování na zámek po jejich rozhovoru před několika dny. Byla odhodlaná udělat něco, čím by staré ženě zpestřila život. Během posledního týdne si všimla, jak je Edina osamělá. Přestože ve vesnici bydlela už dlouhý čas, většinu dní trávila sama mezi těmito čtyřmi stěnami. Belle proto na poslední chvíli uspořádala výlet na hrad a během víkendu doručila rodičům všech dětí formuláře, aby podepsali, že s tím souhlasí. Zívla a zakroutila rameny. Už si nepamatovala, kdy naposledy spala déle než pět hodin. „Minulý týden jsme se učili, jak napsat dopis, takže byste už měli vědět, jak na to. Kdo mi řekne, co bychom měli napsat jako první?“ Belle stěží potlačila úsměv, když se přihlásili Bonnie a Lennie McGregorovi, blonďatá modrooká dvojčata. Obě děti poskakovaly na židli, mávaly rukama ve vzduchu, a když i Edina zvedla ruku, usmály se na ni. „Lennie?“ vyzvala Belle chlapce, a když viděla, jak Bonnie vyhasl úsměv, řekla si, že jako další musí vyvolat ji.

„Milý Santo Klouzi!“ vykřikl Lennie z plných plic.

Ukázka 2:

Pokusila se tam taky podívat a vtom si uvědomila, že jí sklouzl hedvábný župan a odhalil bledou kůži na klíční kosti a místečko na horní části jejího ramene, kam jí Kenzy natiskla to tetování.

„Už mlč a polib mě?“ přečetl Jack a zatvářil se pobaveně. „To má být rozkaz?“ Podíval se ke stropu a Belle si uvědomila, že stojí přesně tam, kde před několika hodinami stála Kenzy, přímo pod jmelím. Polkla a přitáhla hedvábnou látku zpátky na místo, aby ta směšná slova skryla.

„Samozřejmě že ne. To tetování bylo pro Edinu,“ vysvětlila rozpačitě. „Bylo to jedno z jejích vánočních přání. Kenzy trvala na tom, že nás potetuje všechny. Je jen dočasné a nikdo ho neměl vidět.“ V podbřišku se jí nahromadilo teplo a šířilo se níž, snažila se ho ignorovat a nevšímat si ani toho, jak jí horkostí jiskří kůže. Nebyla si přece ani jistá, jestli tomu muži může věřit – jak to, že na ni takhle působí?

„Líbí se mi.“ Pomalu se usmál. „Myslíte, že ještě nějaké zbylo?“

„Hm… možná…“ Belle cítila, jak se jí po krku rozlévá ruměnec a zaplavuje jí tváře.

„Dělám si legraci,“ řekl a pátravě na ní spočíval očima. Měl tak rozšířené zorničky, že sotva viděla, že jsou modré. Modrá barva jen lemovala okraje zornic jako úzký kulatý rámeček.

„Jistě.“ Několikrát přikývla a pokusila se zasmát, ale zvuk, který z ní vyšel, zněl úplně jinak. Odkašlala si. „Je to hloupé tetování.“

„Proč?“ Zvedl koutky.

„Kdo řekne tomu druhému, aby už mlčel, než ho políbí? Je to takové rozporuplné. Kromě toho, nespadá líbání do stejné kategorie jako přitažlivost?“ blábolila.

Jack zvedl obočí, zdálo se, že její sdělení nechápe. Belle ustoupila dozadu, trochu ohromená tím, jak na ni působí.

„Vždyť jste to sám řekl. Přitažlivost vede ke spoustě utrpení a drahému rozvodu, pamatujete?“ Jestli si Belle myslela, že když zopakuje jeho slova, Jack se rozesměje, mýlila se. Zamračil se a naklonil hlavu. Belle pevně sevřela sklenici.

„Nejsem mnich,“ řekl tiše. „Náhodou se rád líbám – a nespojuju nutně dotek rtů se šílenstvím manželské smlouvy. Vzájemně se nevylučují.“

„Aha.“ Belle přikývla a sevřel se jí žaludek. Kam sakra tenhle rozhovor směřuje a proč o tom vlastně začala? „Asi…“ Zvedla sklenici, neschopná formulovat slova. „Potřebuju…“

„Také se ráda líbáte?“ zeptal se Jack tiše a udělal krok dopředu.

„Ano,“ vypískla Belle a dumala nad tím, jestli její odpověď vyvolal alkohol, který dnes večer vypila, nebo něco mnohem nebezpečnějšího. Protože jestli si myslela, že to Jacka přiměje udělat něco jiného než přistoupit blíž, tak se mýlila.

Přistoupil blíž.