Ukázka:

 KAPITOLA 3

PŘED MĚSÍCEM

Josie se pro jednou probudila dřív než Trout. Otočila se a zjistila, že pes tvrdě spí na Noahově straně postele. Kdykoli měl Noah noční bez Josie, Trout spal vedle ní. Věděla, že Noah nechce, aby si pes navykl spát v jejich posteli, ale Josie si užívala, že se k němu může natáhnout a pohladit ho po měkkém, teplém kožíšku. Okny do ložnice proudilo sluneční světlo. Poškrábala Trouta mezi ušima. „Je čas vstávat, kamaráde.“ Dole v kuchyni seděla u stolu Trinity Payneová, Josiino dvojče, a před sebou měla otevřený notebook. Trout jí nevěnoval jediný pohled a běžel rovnou k zadním dveřím, aby ho Josie pustila ven. Zapnula kávovar a chvíli si pozorně prohlížela sestru. Josie jen málokdy zažila, aby vypadala jinak, než že by si mohla rovnou stoupnout před kameru.

Obvykle – i když právě vylezla z postele – kolem sebe šířila okouzlující televizní záři. Jenže teď na sobě měla tepláky a  každou ponožku jinou. Její štíhlá postava se utápěla v mikině s logem newyorské univerzity. Josie často žertovala, že Trinitiny černé vlasy jsou tak lesklé, že by v nich člověk mohl vidět svůj odraz. Teď byly mastné a stažené do culíku, který vypadal, jako by ho zapomněla dokončit. Obličej bez make-upu, v uších Lisa Reganová jasně červené špunty sluchátek. Kousala se do spodního rtu a prsty posouvala myš u notebooku. Josie nalila kávu do dvou šálků a osladila ji – s Trinity si připravovaly kávu stejným způsobem. Obešla stůl a zůstala stát vedle sestry. Trinitinu kávu postavila vedle notebooku a pak jí vytáhla jedno sluchátko z ucha. „Au!“ Trinity vrhla na Josii podrážděný pohled. Natáhla se, aby si sluchátko vzala zpátky, ale Josie jí z  ucha vytrhla i  druhý špunt a pak je vytáhla z notebooku úplně.

„Co to děláš?“ Trinity měla vysoký, pisklavý hlas. Josie ukázala na monitor. „Zase se na to díváš? Trinity, musíš s tím přestat.“ Na obrazovce se přehrával klip. Teď, když Josie odstranila sluchátka, kuchyň zaplavil zvuk. Šlo o konec reportáže o mladé ženě z Arkansasu, která se dostala do zpráv, protože získala dvaadvacet stipendií na nejlepší školy v zemi. Když příspěvek skončil, záběr se přenesl na Trinity a Haydena Keatinga, se kterým zprávy moderovala. Seděli vedle sebe u  kulatého stolu, na tvářích široký úsměv. „Pozoruhodná mladá dáma,“ poznamenal Hayden, „která má před sebou skutečně zářnou budoucnost.“ „Nic ji nemůže zastavit,“ souhlasila Trinity. „Očividně si může vybrat jakoukoli školu v zemi. Je trochu směšné, že podala přihlášku na dvaadvacet škol, nemyslíš?“ Když Josie viděla klip poprvé, nevšimla si napětí, kterým Haydenovi ztuhla tvář. Jenže záznam viděla už tolikrát, že teď byly jeho strnulá čelist, zaťaté zuby a nucený úsměv bolestně zřejmé. „Směšné?“ zopakoval ironickým tónem. „Myslím, že je to úžasné.“

Trinity se usmála a  mávla odmítavě rukou. „Je to úžasné. Jen říkám, že takhle chytrá a  talentovaná mladá žena si mohla prostě vybrat školu podle svých představ a poslat přihlášku jen tam. A nemusela utrácet všechny ty peníze za poplatky k  žádostem na jednadvacet škol, na kterých studovat nebude. Kolik se vlastně dneska platí za přihlášku? Když jsem se hlásila na vysokou já, ta částka byla hodně vysoká. Můžu si jen představovat, o kolik stoupla.“ Na několik vteřin zavládlo mrtvé ticho. Pak si Hayden odkašlal a začal číst ze čtecího zařízení. „Další na řadě je náš meteorolog, aby nám sdělil aktuální informace o počasí.“ Josie se natáhla přes Trinity a posunula kurzor, aby zastavila přehrávání. „Musíš to nechat být.“ „Nechat to být? Ta poznámka mě bude stát kariéru.“ Vstala a židle zaškrábala o dlaždice. Začala přecházet po kuchyni a mluvila dál: „Nemůžu tomu uvěřit. Jeden hloupý komentář a můj život skončil.“ „Jsem si jistá, že to není tak zlé. To, co jsi poznamenala... Vždyť to nebylo tak hrozné. Slyšela jsem moderátory ve zprávách říkat hodně nevhodné věci. Komentáře, které byly rasistické nebo zlomyslné. Ty jsi nepoužila ani nic urážlivého.“

Trinity se zastavila a upřeně se na Josii zadívala. „Že to nebylo urážlivé? Máš vůbec představu, jakou odezvu dostala stanice na to, co jsem řekla? Dokonce jsem se ve vysílání omluvila a vydala prohlášení, ale lidi pořád zuří.“ „To se přežene. Došlo k tomu před dvěma týdny.“ „Josie, dva týdny je nejdelší doba, kdy jsem nevysílala, od chvíle, co jsem začala moderovat. Jsem mimo. Hayden mi to řekl. Pokud se Lisa Reganová nestane zázrak, stanice mě nahradí. Snaží se získat Milu Katesovou. Lanaří ji už několik měsíců. Teď mají záminku, aby se mě zbavili a nabídli jí nějakou absurdní sumu, aby nastoupila na moje místo.“ Zasténala a zvedla oči ke stropu. „Nemůžu uvěřit, že jsem to řekla. Už nikdy nepoužiju slovo směšný.“ Josie se posadila ke stolu a usrkla kávu. „Mila Katesová? Myslela jsem, že pracuje pro nějakou kabelovku.“ „Pracuje, ale měla toho stalkera, pamatuješ? Objevil se ozbrojený, když dělala reportáž na benefici pro nemocné děti, a vyhrožoval, že všechny zabije, pokud s ním neodejde. Situaci zvládla a uklidňovala ho tak dlouho, než přijela policie a zneškodnila ho.“ „No jo. Vzpomínám si, že jsem to viděla ve zprávách. Došlo k tomu před několika měsíci.“ „Jenže se tím všechno změnilo. Byla to ohromná reportáž, její příběh. Její příspěvek o stalkerovi pro ni znamená to samé, co pro mě byl před pěti lety případ mizejících dívek v  Dentonu. Díky němu jsem se dostala na výsluní. Díky té reportáži jsem získala svoji práci.“ „A tvoje stanice tě sem poslala, abys udělala reportáž k pátému výročí od doby, kdy k tomu došlo,“ podotkla Josie. „Nevyhodili tě.“

Trinity zvedla obočí. Paží se rozmáchla po kuchyni. „Vidíš tady nějaké producenty nebo kameramany? Jo, poslali mě natočit reportáž. To jsem udělala a před týdnem jsem ji poslala. Můj štáb se vrátil do New Yorku, ale já jsem zůstala tady. Nepovolali mě zpátky a ani se nechystají.“ Josie se přestala snažit znovu Trinity přesvědčit, že jí z televize zavolají. Její sestra měla nejspíš pravdu, a Josie si nemyslela, že by nepodložené ujišťování něčemu pomohlo. Místo toho řekla: „Trinity, můžeš získat práci v jakékoli televizi. Jen za posledních pět let jsi dělala na několika největších případech v  zemi. Některé z  nich jsi dokonce sama rozkryla.“ Trinity ukázala prstem na Josii. „Ne, vyřešila jsi je ty. Pak jsem se dostala k reportáži já. Nemám vlastní příběh.“ Teď byla řada na Josii, aby zvedla obočí. „Mám takový dojem, že to není tak dávno, co jsme se my obě staly součástí takového skutečného příběhu. Tu zatracenou epizodu v pořadu Dateline jsem natočila kvůli tobě. Nechtěla jsem, ale ty jsi na tom trvala.“ Když se Josie a Trinity zhruba před šesti lety poprvé setkaly, Trinity pracovala na pozici národního zpravodaje pro televizní stanici. Pak jí zdroj poskytl špatné informace a  stanice ji odsunula do WYEP, místní pobočky v Dentonu, kde pracovala jako externí reportérka. Po roce ve WYEP Trinity významně pomohla Josii odhalit zvrhlosti zločince, který stál za slavným dentonským případem mizejících dívek. Reportáže k případu Trinity vynesly na její současnou pozici. Tehdy ještě ani nevěděly, že jsou příbuzné. Byly jen policistka a  reportérka – často ve vzájemném rozporu.

Josie ve skutečnosti Trinity nemohla vystát, protože byla ambiciózní až do morku kostí, pořád se jí motala pod nohama a čmuchala kolem, aby se dopídila velkého příběhu. Vlastnosti, které Josie později ocenila. Dva roky po případu mizejících dívek se našly lidské ostatky za parkovištěm obytných přívěsů, kde Josie vyrůstala. Spletitý případ kolem těchto Lisa Reganová ostatků nakonec vedl k tomu, že zjistily, že jsou dávno ztracené sestry. Když byly Josii tři týdny, zlá a násilnická žena ji vytrhla z vlastní rodiny a vychovávala ji jen několik hodin cesty od jejího dvojčete. Žena, která Josii unesla, zapálila dům rodiny Payneových, což vedlo k tomu, že se úřady i Payneovi domnívali, že Josie při požáru zemřela. Opětovné shledání rodiny Payneových po třiceti letech, spolu se skutečností, že se Josie a  Trinity nejen znaly předtím, než zjistily, že jsou příbuzné, ale taky spolupracovaly na závažných případech, představovaly pro televizi něco jako poklad. S tak fascinující minulostí a Trinitinou ochotou sdílet ji ve vysílání si Josiina sestra neochvějně upevnila své místo moderátorky na tak dlouho, jak bude sama chtít. Až doteď. „Ale prosím tě. Zpravodajský cyklus teď trvá sotva dvacet vteřin. Náš příběh o dávno ztraceném dvojčeti už nikoho nezajímá.“ Josie spolkla poznámku, že Trinity využila jejich traumatickou minulost ke kariérnímu postupu. „Trinity, v tom, co děláš, jsi dobrá. Možná nezůstaneš u téhle společnosti, ale zakotvíš někde jinde. Všechno se vyřeší. Jsem si tím jistá.“ „Jo, ve prospěch Mily Katesové. Budu mít štěstí, když dostanu svoji starou práci ve WYEP.“ „Trinity, opravdu přeháníš.“ „Vážně?“ Když Josie neodpověděla, Trinity si položila ruce s roztaženými prsty na hrudník. „Potřebuju něco velkého. Většího než případ mizejících dívek. Většího než to, co zažila Mila Katesová. Ne nějaký případ, který jsi vyřešila ty a já se na něm můžu přiživit. Potřebuju nějaký příběh získat sama a nemůže jít o žádný starý případ.“