Ukázka: 

Cílem této knihy je obhájit, že problém mysli a těla není jen lokálním problémem, který má co do činění se vztahem mezi myslí, mozkem a chováním organismů žijících živočichů, ale vstupuje do našeho chápání celého vesmíru a jeho historie. Od toho nelze izolovat fyzikální vědy a evoluční biologii a jsem přesvědčen, že když pravdivě posoudíme úskalí problému, změní to nakonec naši představu o místě, jaké v popisu přirozeného řádu zaujímají fyzikální vědy.

Jedním z legitimních úkolů filosofie je zkoumat limity i těch nejlépe rozvinutých a nejúspěšnějších podob soudobého vědeckého poznání. Je to asi frustrující zjištění, ale zkrátka se nacházíme v okamžiku dějin lidského myšlení, v jakém se nacházíme, a naši nástupci dospějí k objevům a rozvinou formy poznání, o nichž se nám ani nesnilo. Lidé jsou závislí na naději, že nakonec všechno vypočítají, intelektuální pokora si však žádá, abychom odolali pokušení tvrdit, že takové nástroje, jaké nyní máme, v zásadě postačují k pochopení vesmíru jako celku. Poukazovat na jejich omezení, ať se jim věnuje kdokoli, je spíše filosofickým úkolem než součástí interního snažení vědy – přesto lze doufat, že když tyto limity rozpoznáme, může to vést k objevu nových forem vědeckého poznání. Vědci si dobře uvědomují, kolik toho nevědí, to je však problém jiného druhu – nejen problém uznání limitů toho, čemu momentálně rozumíme, ale také problém snahy rozpoznat, co jednotlivými metodami, jimiž v tuto chvíli disponujeme, lze a nelze v principu pochopit.

Mým cílem je ucelený, teoretický obraz světa, k němuž dospějeme extrapolací některých objevů v oblasti biologie, chemie a fyziky – tedy důsledně naturalistický Weltanschauung, jenž předpokládá hierarchický vztah mezi subjekty zmíněných vědních oborů a také úplnost, kterou v sobě obsahuje princip vysvětlení všeho ve vesmíru skrze sloučení těchto subjektů. Takový pohled na svět není nezbytnou podmínkou praxe kteréhokoli z uvedených vědních oborů a jeho přijetí nebo nepřijetí nebude mít žádný dopad na většinu bádání v oblasti přírodních věd. Pokud vím, většina odborníků činných v přírodních vědách nemusí mít na zastřešující kosmologické otázky, na které tento materialistický redukcionismus poskytuje odpověď, vůbec žádný názor. Jejich úzce zaměřený výzkum a reálná zjištění obecně vzato nezávisejí na té či oné odpovědi na takové otázky ani ji neimplikují. Nicméně mezi vědci a filosofy, kteří formulují pohledy na přirozený řád jako celek, je rozšířen názor, že jedinou seriózní možností je redukční materialismus.

Výchozím bodem argumentace je selhání psychofyzikálního redukcionismu, pozice filosofie mysli, kterou z větší části pohání naděje, že se ukáže principiální schopnost fyzikálních věd nabídnout teorii všeho. Jestliže nelze takovou naději naplnit, vyvstává otázka, zda celý vesmír, jak jej známe, může pojmout jakékoli jiné, více či méně jednotné chápání. Domnívám se, že mezi tradičními kandidáty na komplexní pochopení vztahu mysli k fyzickému světu váha důkazů vyzdvihuje některou z forem neutrálního monismu nad tradiční alternativy v podobě materialismu, idea­lismu a dualismu. Pokud jde o mě, rád bych prozkoumal možnosti, které jsou v souladu s tím, co víme – především co víme o tom, jak mysl a všechno s ní spojené závisejí na výskytu a vývoji živých organismů jako důsledku fyzikální, chemické a posléze biologické evoluce vesmíru. Jestliže se psychofyzikální redukcionismus mýlí, budu naléhat, aby se zmíněné procesy přehodnotily ve světle toho, co je jejich výstupem.

Odvolávání se na selhání psychofyzikálního reduk­cionismu je filosofického rázu, nicméně jsem přesvědčen, že existují nezávislé empirické důvody ke skepsi ohledně správnosti redukcionismu v rámci biologie. Fyzikálně­‑chemický redukcionismus představuje v biologii ortodoxní pohled a jakýkoli odpor vůči němu se považuje za vědecky, ba dokonce politicky nekorektní. Jenže já již dlouho považuji materialistické vysvětlení, jak jsme vznikli my a jiné organismy, za stěží uvěřitelné. To se týká také standardního výkladu fungování evolučního procesu. Čím více podrobností se dozvídáme o chemických základech života a složitosti genetického kódu, tím je standardní vysvětlení vývoje méně uvěřitelné. Toto je pouze názor laika, který v hojné míře čte literaturu přibližující soudobé přírodní vědy neodborníkům. Tato literatura může ukazovat situaci zjednodušeně a s přesvědčením, které neodráží nejsofistikovanější vědecké úvahy v této oblasti. Nicméně se mi zdá, že aktuální ortodoxní názor na kosmický řád, jak se obvykle předkládá, je plodem převládajících domněnek, které nejsou podložené, a odporuje zdravému rozumu.

Rád bych hájil nedůvěřivou reakci laiků na redukcionistické neodarwinistické vysvětlení vzniku a vývoje života. Na první pohled je vysoce nepravděpodobné, že život, jak jej známe, vzešel ze sledu fyzických náhod za spolupůsobení mechanismu přirozeného výběru. Očekává se od nás, že tuto naivní odpověď opustíme, nikoli ve prospěch plně propracovaného fyzikálního a chemického vysvětlení, nýbrž ve prospěch alternativy, která skutečně nastiňuje vysvětlení, podpořené některými příklady.

Thomas Nagel

překlad Roman Tadič