Velký knižní čtvrtek - jaro 2019: Zita Pallavicini - Deník šílené markraběnky
/ 
tomáš weiss, vojtěch polák
tomáš weiss, vojtěch polák
Zita Pallavicini (1971, Budapešť) pochází ze slavných šlechtických rodů celé monarchie, titul markraběnky zdědila po svém otci z rodu Pallavicini. Jejím prapradědečkem byl hrabě Gyula Andrássy, ministr zahraničí rakousko-uherské monarchie. Část dětství prožila v Čechách (její trenérkou gymnastiky byla Věra Čáslavská), kam se ráda na delší či kratší dobu vrací a Čechy a Prahu vnímá jako svůj domov, i když se dnes omlouvá za svoji češtinu, kterou tolik nepoužívá.
Žila v mnoha zemích, delší dobu pobývala v Kanadě, kde si zahrála v českém Novém divadle v Torontu pod vedením Adolfa Tomana. Za svůj domov považuje samozřejmě i Maďarsko a Rakousko. Plynule mluví šesti jazyky a nejlépe se cítí za kamerou a na jevišti. Jako modelka pracovala se známými návrháři, například s Valentinem Garavanim. Psát začala už v dětství a vždy si vedla deník, avšak v různých jazycích. V současné době byla jmenována maďarským ministerstvem pro evropské záležitosti politckou poradkyní pro koordinaci Visegrádské čtyřky a Rakouska, ale zabývá se rovněž designem interiérů. Má dvě děti, Eduarda (17) a Lavinii (12). Jejím největším hobby jsou stále koně.
Další články
Velký knižní čtvrtek - jaro 2019: rozhovor s Markem Hilšerem -Tango pod Hradem
Objevil se jakoby z nuly - a hned kandidoval na prezidenta. Jenže dnešní senátor Marek Hilšer (1976) stačil mimo jiné i vystudovat medicínu a mezinárodní vztahy, emigrovat do Austrálie, pracovat pro humanitární ADRU a nedávno se stát otcem. Na tiskovku k Velkému knižnímu čtvrtku dorazil s kočárkem a člověk si uvědomil, že by nemuselo být špatné mít prezidenta, co má malé dítě a tak nějak třeba myslí ve své funkci i na jeho budoucnost.
Dávejte si pozor, jaké emoce a věci nosíte domů
Kniha Domov jako talíř je tak trochu jiná kniha o bydlení. Domov je jako talíř, záleží jen na vás, co si na něj dáte.
Velký knižní čtvrtek - jaro 2019: Vítězslav Kremlík - Obchodníci se strachem
Autor nepopírá změnu klimatu, ale vysvětluje, že klimatické změny provázely člověka odjakživa, stejně jako rozmary počasí. „Pro lidstvo vždy byl problém přežít chladná období. Teplým obdobím se naopak říkalo klimatické optimum. Tvrdit, že se máme bát oteplení, je popřením celé zkušenosti lidských dějin.“