Bylo 3. února 1997 když se ke čtenářům jeho knih dostala zpráva, že pádem z nemocničního okna zemřel Bohumil Hrabal, ročník 1914. Ten, který byl doktorem práv, ale šel dělat do hutí, ten, který uměl při pití piva napsat knihy, které se čtou po celém světě, ten, který začal publikovat až před padesátkou, ten, který vycházel současně oficiálně i v samizdatu, ten, který se nakonec uvítězil a mlasknul si na koně smrti.

Shakespearův Macbeth svádí k adaptacím neustále. Téma je totiž nesmrtelné. Zlo plodí zlo a usadí se v člověku jako lógr v odpadu od dřezu. Nejnovější adaptace Joela Coena je černobílý sled divadelních obrazů nasnímaných v geniálních minimalistických kompozicích s využitím vší filmové dokonalosti dneška.

Opus magnum českého indiána a náčelníka Atapany. Porody, kanibalismus, manželství, keramika, výroba kánoí, lov velryb, šamanismus, výchova dětí, léčení, války s bělochy, únosy žen, jazyky, pohřby, iniciace dospělosti, tance, zpěvy, rituály, láska, sběr kobylek, duchové, stvoření světa, halucinogeny, malování těla, výroba šípů, rituální odchycení kondora rukama, i starost indiánů o budoucnost Země. Text je bohatě doprovázen mapami, fotografiemi, kresbami a také barevnými malbami Jana Dolejše.