Ještě v roce 2008 jsem v hrabství Oxfordshire koupil pozemek o výměře něco přes 400 hektarů a najal si místního člověka, aby na něm farmařil. Ale když se loni rozhodl odejít do důchodu, napadlo mě, že bych se na to mohl vrhnout sám. Spousty lidí to překvapilo, protože když se chcete stát farmářem, musíte být zároveň veterinář, byrokrat, agronom, mechanik, podnikatel, hazardní hráč, meteorolog, prodavač, dělník a účetní. A já nic z toho nejsem. Moje šéfy z Amazonu to tak překvapilo, že si objednali osm dílů pořadu, ve kterém se budou diváci bavit „legračními důsledky“ mých pokusů hospodařit v lesích, na lukách a úrodných lánech pšenice, ječmene a řepky olejky. Svou farmu jsem nazval Diddly Squat* , protože se to k ní hodí. Přitom já si věřil, že to zvládnu. Lidé přece farmaří už nějakých 12 000 let, tak jsem si říkal, že dnes už by to mohli mít v genech. Zasejete, zaprší, vyroste jídlo. Snadné.

Bohužel jsem si nemohl vybrat horší rok, kdy s tím začít. V době setby u nás panovalo rekordně vlhké počasí. Pršet začalo v říjnu a déšť trval sedm týdnů. Dále tu panovaly nejistoty okolo brexitu. A jakmile vysvitlo sluníčko, vláda nám přikázala zůstat doma, nejspíš navždy. Katastrofálně to zahýbalo s cenami. Když se před pár týdny začala rodit první z mých 140 jehňat, mělo každé hodnotu 100 liber. Nyní cena klesla na 30. A co mezitím potkalo jarní ječmen? Jistota, že jeho pěstování se sotva bude vyplácet – zčásti kvůli přesycení trhu vinou počasí, zčásti kvůli faktu, že z ječmene se vaří pivo. A všechny hospody jsou zavřené. Přesto si tu navzdory problémům vysedávám za hezkého jarního počasí a kromě čtyř hektarů řepky sežrané dřepčíky se zdá, že všechno celkem v pořádku roste. Pošla pouhá tři jehňata. A jelikož mám stále spousty práce, nemusím courat po baráku, chlemtat z láhve víno a sledovat reprízy pořadu Poklady na půdě. Na farmě jsem klíčovým pracovníkem. Ještě lepší je, že mám o čem psát a že v ranním vydání novin figuruje můj traktor.

Jeremy Clarkson