Kniha renomovaného cambridgeského historika, předního představitele vlny "nové historie", se zabývá změnami statutu vědění a poznání v raně moderní době.
Peter Burke touto knihou navazuje na první díl svého souhrnného zamyšlení nad vztahem Společnosti a vědění a oba svazky souborně podávají přehled o vývoji znalostních a vzdělávacích praktik, institucí a trendů "od Gutenberga po Google".
Ve své studii se Peter Burke věnuje analýze sociálních a kulturních dějin jazyků, jimiž se v Evropě hovořilo nebo psalo v období mezi vynálezem knihtisku a francouzskou revolucí.
V esejisticky pojatých kapitolách a zároveň dílčích studiích zde anglický kulturní historik P. Burke barvitě vylíčil život společnosti renesanční a barokní Itálie.
Knihu britského historika Petera Burkeho vytvářejí dvě základní analytické linie. V první z nich autor zkoumá historii a identitu oboru, druhá výkladová linie představuje ilustraci vybraných teoretických problémů na pěti raně novověkých situacích.
V jedné ze svých nejslavnějších prací anglický historik představuje lidovou kulturu raně novověké Evropy jako celek. Přitom ukazuje, že její podoby byly výrazně formovány sociálními podmínkami, v nichž vznikaly, a kolektivními představami.
