Co se stane, když se malá rakouská vesnice rozhodne zmizet ze světa – doslova? Ve fiktivním Nincshofu, ukrytém kdesi u maďarských hranic, si místní starosta a jeho kumpáni vzali do hlavy, že moderní svět na svou půdu nepustí. Vymazat vesnici z lidského vědomí. Zařídit, aby na ni svět zapomněl. Jenže plány komplikují noví přistěhovalci s pakozy a sousedka Erna Rohdieblová, která se v noci potají koupá v cizím bazénu…

Johanna Sebauerová napsala – a Michaela Škultéty brilantně přeložila – román, který se neřítí kupředu jako lavina, ale plyne. Neburcuje, ale šeptá. Donutí vás zpomalit a vychutnat každou větu. Autorka má totiž mimořádný cit pro jazyk – vynalézavé slovní obraty a velká dávka fantazie (víte třeba, co je pusztafík?) dělají ze čtení opravdovou rozkoš.

Za potrhlou zápletkou se přitom skrývá chytrá myšlenka: proč někteří lidé tak zuřivě odmítají měnící se svět? Humor je jemný, ale vždy přesný. A závěr – ten ve mně vyvolal emoční tornádo.