Okamžitě jsem si vzpomněl, že stejný pocit blaha a štěstí jsem cítil, když jsem poprvé četl Vejce a já od Betty MacDonaldové. A já ho mám teď u téhle knihy. Cítil jsem, že se usmívám a že mi svět přijde tak nějak lepší. Že bych chtěl mít paní Danku za svojí nejlepší kamarádku, povídat si s ní a poslouchat její příběhy, a pak mě můžou rovnou položit do hrobu. Vůbec mi to nebude vadit, protože budu mít ten skvělý pocit kolem srdce.

Nikdy není pozdě je příjemná oddechovka, která pobaví, pohladí po duši a rozhodně nezapomíná ani na vaše chuťové pohárky. Musím hned zkraje upozornit, že není dobré ji číst, pokud máte zrovna hlad a nemáte při ruce nic k jídlu. A kdyby na tuhle situaci přece jen došlo, je tu jedna pozitivní zpráva – na konci knihy naleznete recepty, takže si ke čtení můžete uvařit něco tématického.
Příběh je střídavě vyprávěn z pohledu energické dámy Maggie, jíž záliba v kulinářství provází celý život (i když se tohoto snu vzdala kvůli mateřství) a její dcery, právničky Hannah, která se po rozvodu přestěhovala zpět do rodného městečka a snaží se skloubit náročnou práci s péčí o malou dcerku.
Milé vyprávění sice nepřinese nic závratně neočekávaného, ale rozhodně ukazuje, že pokud je síla, chuť a potřebné odhodlání, není nikdy pozdě si splnit své sny. Samozřejmě na naší hrdinku čeká mnoho výzev, ty ale většinou pozvednou čtenáři koutky nahoru. A to ať je to CV napsané „populárním“ fontem Comic Sans, kurz kreslení aktu, při němž vidí i to co nechce, nebo malá rozumbrada v podobě zvídavé vnučky.
Nikdy není pozdě je odpočinkové čtení, kterému nechybí humor, laskavost a dokonce i jeden nestoudný všivák, který se snaží zničit společné usilí. Knížku doporučuji spíš maličko starším čtenářům, kteří budou víc chápat Magginu situaci, ale užije si ji každý, kdo si prostě u čtení chce užít chvilku klidu a zvednout náladu.