Neskutečná Coco Chanel – módní návrhářka, žena, která stála u zrodu jednoho z nejoblíbenějších a nejprodávanějších parfémů, žena, která osvobodila ženy od korzetů. Ale také žena, která o sobě ráda vytvářela mýty, upravovala si pravdu o své minulosti a zanechala po sobě spoustu tajemství.
Autorka se vydala po jejích stopách a dlouhé roky sbírala informace, aby se pokusila složit ucelený obrázek o tom, kdo a jaká ve skutečnosti byla Coco Chanel.

Jelikož mám ráda životopisné knihy, mám ráda vše francouzské a od autorky jsem již četla knihu Miss Dior, rozhodně je tato kniha pro mě jako stvořená a já si její čtení neskutečně užívala.

Když vezmete knihu do rukou, pocítíte závan luxusu. To, jak je zpracovaná, je úžasné. Kvalitní papír, více jak 200 fotografií a ilustrací. Text přehledně rozdělen do kapitol podle důležitých životních milníků Coco. Přehledně zpracované. Je opravdu zážitkem už jen držet knihu v rukou.

Život Coco Chanel je zpracován již ve spoustě příběhů, já sama jsem četla několik knížek a viděla film s úžasnou Audrey Tautou, ale na této knize je vidět, jakou si autorka dala práci s tím, aby zjistila pravdu. Vyrazila na místa, kde Coco žila i tvořila. Strávila v její pracovně i v hotelovém pokoji, který obývala, nějaký čas. Snažila se vcítit do situací, které se tam mohly odehrávat.

Při čtení jsem si ještě dohledávala blíže to, co mě více zaujalo. Dozvěděla jsem se spoustu nového a naprosto si mě získalo to, jak Coco Chanel popisovala své „malé černé“ a vůbec to, proč říci ano černému oblečení.

Je to nádherná kniha se zajímavým obsahem, která by rozhodně neměla chybět ve vaší knihovničce.

Co se stane, když se malá rakouská vesnice rozhodne zmizet ze světa – doslova? Ve fiktivním Nincshofu, ukrytém kdesi u maďarských hranic, si místní starosta a jeho kumpáni vzali do hlavy, že moderní svět na svou půdu nepustí. Vymazat vesnici z lidského vědomí. Zařídit, aby na ni svět zapomněl. Jenže plány komplikují noví přistěhovalci s pakozy a sousedka Erna Rohdieblová, která se v noci potají koupá v cizím bazénu…

Johanna Sebauerová napsala – a Michaela Škultéty brilantně přeložila – román, který se neřítí kupředu jako lavina, ale plyne. Neburcuje, ale šeptá. Donutí vás zpomalit a vychutnat každou větu. Autorka má totiž mimořádný cit pro jazyk – vynalézavé slovní obraty a velká dávka fantazie (víte třeba, co je pusztafík?) dělají ze čtení opravdovou rozkoš.

Za potrhlou zápletkou se přitom skrývá chytrá myšlenka: proč někteří lidé tak zuřivě odmítají měnící se svět? Humor je jemný, ale vždy přesný. A závěr – ten ve mně vyvolal emoční tornádo.