Okamžitě jsem si vzpomněl, že stejný pocit blaha a štěstí jsem cítil, když jsem poprvé četl Vejce a já od Betty MacDonaldové. A já ho mám teď u téhle knihy. Cítil jsem, že se usmívám a že mi svět přijde tak nějak lepší. Že bych chtěl mít paní Danku za svojí nejlepší kamarádku, povídat si s ní a poslouchat její příběhy, a pak mě můžou rovnou položit do hrobu. Vůbec mi to nebude vadit, protože budu mít ten skvělý pocit kolem srdce.

Já mám takové štěstí na autorky a jejich příběhy, že tomu stále nemůžu uvěřit.

Když mě oslovila autorka s touto knihou, byla jsem neuvěřitelně nadšená a věděla jsem proč. Četla jsem od ní totiž už dvě knihy a obě se mi moc líbili. Takže záruka skvělé četby, pro mě zaručena.

A teď už ke knížce s nejen krásnou obálkou.
Příběh tří generací žen. Maminka, dcera a vnučka.
Vnučka je skvělý typický puberťák a lidé straší 20 let jsou prostě out. Jsou trapní, mají strašné názory, k tomu se neumí oblékat a k tomu ji nemůžou nikdy rozumět.
Dcera, rozvedená žena, která si myslela že žije ve šťastném manželství. Těší se na dovolenou a věřte, že si potřebuje pořádně odpočinout.
A nakonec Maminka (babička), svérázná žena, která po smrti svého manžela chřadne a má velmi dobrý důvod jet na dovolenou a také si ji řádně užít.

Do příběhu zasahuje, ale velmi zajímavá časová linka a minulosti a to příbuzné Heleny.

Oddychový příběh, který se prostě čte sám. Je napsán s velmi hezkým jemným humorem a nadsázkou. A i když často přijdou peprné chvíle hlavníh hrdinek, humor je téměř vždy nakonec odlehčí.
Každá jedna žena s pohledem na danou dobu a situaci mě nesmírně bavila. Každá jiná, přitom si tak podobné. Své, bojující, statečné.

Knihu jsem si moc užila. Opravdu je to skvělé pohlazení po duši a ten konec? Slovy nejmladší účastnice tohoto příběhu, naprosto vybombený.