Tak tohle jsem nečekala. Ani děj, ani rozuzlení. Děvět křížů jsem dosud jakožto tajemné místo neznala a po přečtení knihy vím, že ho ani do budoucna navštívit nechci. V knize jako takové se střídá současnost, v níž jede lehce disfunkční rodina na výlet do zoo právě skrze toto místo a druhá zápletka se odehrává v 16. století, kam je datován vznik zdejší pověsti. Musím přiznat, že příběh z dob dávno minulých mě bavil více a dle mého odhadu je mu věnován větší prostor. Ačkoli se motal v podstatě kolem tří lidí, hrozně mě zajímalo, jak to s nimi dopadne. A nakonec i se "současnou rodinou". Myslím, že tato kniha se vyrovná těm od Kariky, s nimiž je často porovnávána.

Karel IV. je jedna z mála českých historických postav, o které víme skoro všechno — nebo si to alespoň myslíme. Otec vlasti, zakladatel Karlovy univerzity, stavitel Karlova mostu, nositel Zlaté buly. Ale co když je ta ikona trochu příliš nalakovaná?

Berlínský profesor Olaf B. Rader, specialista na kulturní dějiny středověku a autor dříve oceňované biografie Fridricha II., přistupuje ke Karlovi bez národních vášní. Ukazuje ho jako hluboce zbožného i chladně pragmatického vládce — panovníka obdivuhodného i rozporuplného, nejen posil světa, ale také tvůrce jeho řádu. 14. století přitom není v jeho podání idylickým zlatým věkem, ale dramatickým obdobím plným politických a hospodářských krizí, kulturního neklidu a hledání nového způsobu správy rozlehlé říše.

Kniha je postavena na pečlivé práci s prameny a kritickém čtení dosavadního bádání — tedy přesně na tom, co populárně-historické knize dodává páteř. Rader nahlíží Karla IV. komplexně, přičemž důraz klade jak na jeho říšskou vládu, tak na její propojení se strukturálně zcela odlišným panováním v českém království. A nezapomíná ani na Mistra Třeboňského oltáře, ani – kuriózní detail – na Steklého film Slasti otce vlasti.

Pokud chcete vědět, jak vypadá Karel IV. bez česky vlasteneckých brýlí, tohle je ta kniha. Pohled zvenčí bývá osvěžující – i když ne vždy lichotivý. A myslím, že objektivní pohled na našeho velikána už jsme potřebovali jako sůl.