Publikace informačního charakteru Židé na Zbraslavi si všímá příběhů spojených se Zbraslaví a přináší mnohdy detailní údaje o nacisty zavražděných spoluobčanech.
Dekáda naděje je souborem studií o české próze 60. let. Navazuje na analýzy předchozích dekád dvacátého století, jež byly námětem Všetičkových úspěšných knih Kroky Kalliopé, Tektonika textu, Možnosti Meleté, Energie Ephialta a dalších.
Knižní vydání studií, esejí, recenzí a článků, zabývajících se kromě estetické stránky slovesných děl a obecných otázek estetiky, poetiky, teorie literatury a umění i uměním výtvarným a problémy širšího kulturního a společenského významu.
Publikace je syntézou autorova celoživotního badatelského úsilí. Spojuje znalosti z oblasti literární teorie, historie i kritiky s esejistickou srozumitelností, komparatistickým zaměřením a znalostmi světové filosofie.
Josef Štogr se zabývá řečí a jazykem. Samozřejmá slova autor nehodnotí, spíš se věnuje jejich očistě. Kritické rozlišování a skepse vůči jazyku jsou spíše předpokladem těchto úvah, jejich smyslem je však krajně obtížné dorozumění.
Brilantní próza estetika, literárního vědce a významného překladatele je inspirována věcností a výrazovou sevřeností "nového románu". Na pozadí historických událostí 2. světové války vypráví tragickou historii české rodiny, z níž dodnes mrazí.
Kritické články navazují na soubor esejů o české poezii, za který autor obdržel Cenu F. X. Šaldy. Týkají se více než 52 básnických knih a obsahují oddíl o české próze. V závěru je svazek doplněn 17 úvahovými útvary o české literatuře a kultuře.
Vydáním knihy tohoto autora evropského
rozhledu, jehož originální tvorba dosud nebyla literárně-historicky
zhodnocena, splácí česká knižní kultura velký historický dluh.
Kniha, doprovozená jmenným rejstříkem, ediční poznámkou a zasvěceným doslovem docenta Josefa Forbelského, patří k základnímu fondu české novodobé vzdělanosti.
Básnickou sbírku sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými. Některé texty, které do svého výboru zařadil, však vznikly již během válečných let.
Sbírku Rosa definitiva považuje český a portugalský spisovatel, režisér, spoluzakladatel deníku Mladá fronta (*1921) za svou poslední básnickou knihu. Verše prozařuje čistota vztahování a vnitřní oproštěnost.
První oddíl esejistických rozprav shrnuje pojednání o ruské klasice, druhý o období moderny a meziválečné avantgardy, do třetího jsou vybrány reflexe ruské prózy z poválečného období.
