Pověst o blanických rytířích zná každý. Někdo jako tajemný příběh vážící se k mytickému vrchu, jiný jako žertovnou hru v podání divadla Járy Cimrmana. Podblanicko ale nejsou pouze rytíři.
První polovina 18. století. Doba skvostných uměleckých děl, ale také násilné rekatolizace, poroby a útlaku. Známá česká autora se s tímto fascinujícím obdobím vypořádala po svém.
Řádový rytíř Zdislav strávil víc než rok a půl na křížovém tažení proti Maurům, nyní je ale zpět v Praze, kde ho pan Petr z Rožmberka požádá, aby našel ztraceného malíře Gianlucu Pericoliho.
V první polovině 14. stol. jižním Čechám vládnou páni z růže, mocní Vítkovci, kteří si víc než dění v zapadlých obcích hledí mocenských intrik. Bratr Zdislav, johanita, někdejší templář, sem přijíždí na žádost svého představeného Ulmana.
Pražská města už dávno nejsou tou metropolí jako za časů posledních Přemyslovců, nějaký život v nich ale přece jen pulzuje. A tam, kde se žije, vyrábí, obchoduje a miluje, se sem tam také vraždí.
Zemský soud je roku 1318 zavalen žalobami. Skutečné i domnělé oběti válečných událostí se po narovnání mezi šlechtou a králem Janem Lucemburským domáhají odškodnění...
Bratr Zdislav, někdejší templář, nyní člen řádu johanitů, se zabydlel v Uhříněvsi a právě se usilovně zabývá jejími opravami, když jej osloví rychtář blízkého města Kostelce nad Černými lesy.
Píše se rok 1317 a bratr Zdislav z rytířského řádu johanitů přijíždí do Uhříněvsi, aby se zde ujal správy řádových statků. Jeho jmenování uhříněvským správcem je poněkud překvapivé, neboť Zdislav nebýval vždy johanitou...
Příběh královny Kunhuty a Záviše z Falkenštejna je čtenářsky vděčným námětem. V poutavém podání Zuzany Koubkové, mimořádné vypravěčky, ožívají slavné osobnosti naší přemyslovské minulosti.
