Deníky, které si v letech 1940–1946 vedla Hana Bořkovcová, zaznamenávají
události od doby nástupu protižidovských opatření, přes lágry, osvobození
až k návratu zpět do „běžného“ poválečného života.
Knížka má formu rozmluvy mezi starou ženou a dítětem, kterým kdysi byla a před nímž se snaží obhájit svůj život i víru, ale pod jehož užaslým, nesmiřitelným a nechápajícím pohledem se jí to nedaří.
