Mikroskopické pozorování historických fotografií je dnes převážně doménou restaurátorů, ať už při určování skladby materiálu, nebo při zkoumání charakteru a rozsahu jednotlivých poškození.
Kde se vzala fotografie na papíru? Jak vypadaly první světelné obrazy na papírové podložce a kdo byli jejich tvůrci? Ve kterých oblastech se uplatnila a čím fotografie na papíru zaujala své první sběratele?
Cílem drobné publikace, která je koncipovaná jako doprovodná ke stejnojmenné výstavě, je představit Josefa Schulze coby zdatného fotoamatéra a sběratele fotografií a ukázat, jak se jeho architektonické a fotografické zájmy navzájem prolínaly.
Dvojjazyčná, česko-anglická kniha si činí ambice stát se základním titulem svého oboru a nepostradatelnou příručkou každého zájemce o historii fotografie jak v Praze, tak ve středoevropském regionu.
Dějiny fotografie by mohly být zároveň dějinami zápasu o její uznání jako takzvaného vysokého umění. To přišlo velmi pozdě a se stejným zpožděním se na fotografii začalo nahlížet jako na sbírkový umělecký předmět hodný zájmu historiků umění.
Ústřední téma knihy představuje osobnost hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye a jeho aktivity na poli uměleckého mecenátu v Čechách v polovině 19. století, zejména s ohledem na jeho zájmy v oblasti krajinotvorby, architektury, sběratelství.
Kniha se zabývá podrobněji vztahem fotografie a výtvarného umění (zvl. malbou a grafikou) v 19. století. Seznamuje čtenáře s nesmírně pozoruhodným a nepříliš prozkoumaným tématem z pomezí historie umění, fotografie a vizuální kultury.
Kniha sleduje proměnu panství kolem hradu Rožmberk nad Vltavou provedenou rodem Buquoyů kolem poloviny 19. století – krajinné úpravy, přestavbu a výzdobu sídla i vznik tzv. hradního muzea.
Autorka se ve své knize zabývá fenoménem tzv. umělecké fotografie na konci 19. a na počátku 20. století, který byl v českých zemích zvláště silně svázán s okruhem česko-německých fotoamatérů.
