Kantův spis Pozorování citu krásna a vznešena z roku 1764 má v celku jeho díla zvláštní postavení. Jedná se o dílo předznamenávající svým tématem Kritiku soudnosti (1790), přitom patří ještě do Kantova předkritického období.
Kritika praktického rozumu (1788) představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona a předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky.
Výbor obsahuje studie Co je osvícenství, Idea obecných dějin ve světoobčanském smyslu, Domnělý začátek lidských dějin, Konec všech věcí, O domnělém právu lhát z lásky k bližnímu.
Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa
Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793).
Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790. Autor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifický apriorní normativ, jenž identifikuje v principu účelnosti.
Stěžejní Kantův příspěvek k dějinám politické filosofie, ve kterém předkládá model mírového soužití mezi národy, doplňuje spis vysvětlující jeho praktickou filosofii založenou na kategorickém imperativu.
