Kritika praktického rozumu (1788) představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona a předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky.
Kantův spis Pozorování citu krásna a vznešena z roku 1764 má v celku jeho díla zvláštní postavení. Jedná se o dílo předznamenávající svým tématem Kritiku soudnosti (1790), přitom patří ještě do Kantova předkritického období.
Výbor obsahuje studie Co je osvícenství, Idea obecných dějin ve světoobčanském smyslu, Domnělý začátek lidských dějin, Konec všech věcí, O domnělém právu lhát z lásky k bližnímu.
Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa
Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793).
Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790. Autor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifický apriorní normativ, jenž identifikuje v principu účelnosti.
Stěžejní Kantův příspěvek k dějinám politické filosofie, ve kterém předkládá model mírového soužití mezi národy, doplňuje spis vysvětlující jeho praktickou filosofii založenou na kategorickém imperativu.
