Marton nemusel dlho premýšľať nad názvom svojej siedmej zbierky básní. Vesmírna. Aj tak sa dá v skratke nazvať.
Hlbočina pocitová, sloboda a odvaha plná zvláštneho strachu zo svojich snov sa v nej strieda s oslobodením vlastnej mysle.
Z Martonových naturalistických básní pryští touha chytat se kořenů. Špinavých od hlíny, nahnilých, zapáchajících ale živých.Kdo nepřijme Martonova slova, nie čistý, je pouze vychovaný.
