Kniha pojednává o romské emigraci z České republiky v letech 1997–2004, k čemuž využívá pojmové instrumenty moderní politické filosofie. Na pozadí situace Romů ve střední Evropě je tu zkoumána problematika hromadné emigrace.
Příspěvky zkoumají především dílo Franze Kafky, ale i Kleista, Flauberta, Sacher-Masocha nebo Prousta v rámci hranic vytčených filosofickými koncepcemi francouzských myslitelů Deleuze a Guattariho.
