V roce 1946 se mladý švédský novinář a spisovatel Stig Dagerman vypravil do Německa a v pozoruhodném svědectví zachytil, jak smíšené pocity v něm válečné trosky vyvolávají: zkoumá utrpení, nenávist i vinu.
Převážně pesimistický tón tohoto díla svědčí o tom, že autor marně hledal cestu z bludného kruhu zoufalství a beznaděje. Hutný esej, ve kterém vzdoruje sebevražedným myšlenkám.