Monografie shrnuje výsledky výzkumu vztahů starších indoevropských jazyků a etnik v Centrální Asii a Číně. Zaměřuje se zvláště na tocharské a íránské jazyky.
Kniha popisuje dějiny dvou původních civilizačních okruhů na území Vietnamu, na severu vietského vyvíjejícího se pod vlivem Číny a na jihu okruhu austronéských hinduizovaných Čamů tvořících seskupení nezávislých lokálních center.
Na základě nejnovějších výzkumů text zachycuje jednotlivé historické etapy, včetně té nejslavnější - epochy Čingischánovy, která znamenala počátek dodnes trvající dějinné cesty mongolského národa.
Z mongolských stepí povstala již v 1. tisíciletí n. l. řada kočovných kmenů a Čingischán tu ve 13. století vytvořil největší světovou říši. Stát pak upadal v rozbrojích a v 18.–19. století ovládli zemi Čchingové, čínsko-mandžuská dynastie.
