Kniha pojednává o vývoji a proměnách konceptu
historia litteraria (dějiny vzdělanosti, Gelehrtengeschichte)
v českých zemích a jeho představitelích „od Balbína
k Cerronimu“.
Jezuitský misionář Antonín Koniáš vystupuje v obecném povědomí české společnosti jako notoricky známý hubitel knih a pronásledovatel svobody vyznání a myšlení.
