Crha, Richard

Rybáři, to je taková převelice zvláštní sorta lidí, který nejlíp poznáte podle toho, když v restauračních zařízeních vyprávěj o svejch úlovcích.

Zahrávat si s vdanou paní, to je vždycky hra s ohněm... Sice se u něj na chvíli ohřejete, ale pak nějaký trouba (a nemusí to být vždy jen manžel) přilije do ohně kanystr benzínu a máte kolem sebe takového tepla, až se z toho klepete zimou...

Věděl jsem docela přesně, že jednou umřu. Smrt není zlá, blbý je jen umírání. Ale co je mnohem podstatnější, to už napsal František Hrubín: „Cožpak on může umřít, když nemá komu?“

Kolik jsme těch lásek vlastně měli? A která byla první a která bude poslední? A co všecko bylo mezi nima? Taky láska? Nebo jen žízeň po životě? Život je jedna velká otázka, kterou se ptáme - kam jste to uplovaly, všechny lásky?

Haně Formánkový to patří. Za to, že je... Některá slova vám někdy nemusí sednout do úst; třeba takové slovo soulož.

Pohádky, které nejsou pohádky. Bajky, které určitě nejsou bajky. Tak snad lze formulovat tuto knihu plnou pohledů na život lidí i zvířat v krátkých až literárně zrychlených pasážích o věcech pozemských i nadpozemských.

O životě, což je někdy otravné, ale pokud ještě žijeme, tak je to vcelku milá záležitost. Příběh trpké všednosti života okořeněné náhodným setkáním muže a ženy.