Pulkrábek, Jaroslav

Sotva najdeme jiný kousek země toliko naplněný příběhy. Co kopec či údolí, co zákrut cesty, brod nebo most přes říčku, co samota i ves, to příběh. O zradě a lásce, zbabělosti i odvaze, krutosti a milosrdenství.

Zvon ve věži se rozhoupal a od svahu Bázumu se odrážel jeho rozjásaný hlas. Je sedm, za chvíli začne pražit slunce a já jsem sotva ve třetině. Opřel jsem se o kosu a mžoural na věž kostela, za kterou se ukrývalo slunce.

Jak tři zlaté nitky v zeleni nekonečných lesů protíná Šumavu trojice prastarých obchodních cest. Mezi nimi se rozpíná krajina plná horských potoků a řek, modravých jezírek, bobřích hrází i zrádných močálů....

Šumavské pověsti a báje Jaroslava Pulkrábka jsou psány laskavým a čtivým způsobem. Šumava je v nich jedním dechem nádherná i krutá. Lidé zde žijí na kopcích, mezi slatěmi a močály, v údolích téměř bez slunce, na samotách, ...

Temné lesy, příkré stráně, pusté planiny, hluboká jezera a zrádné slatiny Šumavy pověstmi, legendami, pohádkami a dalšími příběhy doslova překypují.

Pověsti a báje z jihozápadní Šumavy (Prachaticko, Vimpersko), které píše Jaroslav Pulkrábek, vycházejí dlouhodobě v sobotní příloze Prachatického Deníku.