Pohled na Kristův kříž by v nás neměl vyvolávat strach, úzkost ani depresi. Kupodivu nepřináší smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rozhojňuje život. Proto v něm otcové církve viděli „strom života“.
Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti. Jsou to dvě zcela opačné situace.
Přímluvná modlitba není totéž co prosebná modlitba. Prosit můžeme jak za druhé, tak i jen za sebe a za své potřeby. Prosit za sebe není nic špatného. Písmo nás často vybízí, abychom se obraceli na Boha s dětskou důvěrou ve všech svých potřebách.
V roce 2006 se manželé Böhmovi podíleli na založení neziskové organizace SIRIRI, která podporuje karmelitánské misie ve Středo-africké republice (SAR). Pod stejnou hlavičkou vznikl v roce 2015 v SAR úspěšný program Škola hrou.
"Naděje je schopnost být dobré mysli v okolnostech, o nichž víme, že jsou zoufalé," napsal G. K. Chesterton. Kniha známé autorky nám přibližuje ctnost křesťanské naděje, která se opírá o víru ve Vzkříšeného.
Čtvrté vydání vychází v mimořádném Roce milosrdenství, vyhlášeném papežem Františkem. Jsme zváni, abychom o Božím milosrdenství více rozjímali, protože ono je pramenem radosti a pokoje, ale i touhy nechat se jím proměnit.
Lidé odcizení sami sobě trpí v jakémsi neviditelném vězení, které je dusí. Nejsou svobodní, protože nedovolují svému pravému já, aby se projevilo. Nejednají podle toho, co skutečně cítí a co si doopravdy myslí.
