Myslíte si, že když vás ráno vytrhne ze sladkých snů budík, je to děs? Tak to vás asi ještě nevzbudil zvuk z vedlejšího pokoje, který nejvíc ze všeho připomíná sloní pšouk!
Proč jenom musel Norm usnout rovnou na hodině dějepisu? A když už za to dostal jako trest domácí cvičení, proč ho neudělal? A když už ho neudělal, proč místo toho nešel jezdit na kole?
Když se ráno probudíte a zjistíte, že máte v uchu kus cukrové kukuřice, hned je vám jasné, že před vámi je další den blbec. Ne že by to Normovi nebylo jasné i bez kukuřice, protože poslední dobou si u něj takové dny podávají dveře.
Je taková nespravedlnost vůbec možná? Je možné, že mladší bráškové dostanou psa, zatímco Norm musí žít s mobilem tak starým, že by ho nechtěli ani v technickém muzeu? Nejmíň ROK starým?
Norman pochopil, že je zle, když se jednoho dne probudil a zjistil, že se pokouší vyčurat v tátově šatní skříni. No a co, že jsou to už tři měsíce, co se přestěhovali? Kdo si má pamatovat, že tam, kde dřív byl záchod, je teď almara?
