Přestože duševní nemoci pomalu přestávají být tabuizovány. Rozhovory s těmi, kteří vyšli z ulity a dokázali o své nemoci, jejím průběhu a životě s ní otevřeně mluvit, jsou krokem k destigmatizaci osob s duševním onemocněním.
Statečná, otevřená a nestylizovaná osobní výpověď o závažném duševním onemocnění je svědectvím každodenního zápasu o normalitu, tedy o něco, co zdraví lidé považují za samozřejmost, podléhajíce iluzorní představě, že na ni mají nárok.
