Monografie se zabývá problematikou přehodu z výhradně rukopisné formy knihy ke knize tištěné a otázkami paralelní existence těchto dvou médií v počátečním období knihtisku v českých zemích.
Kniha je věnována jednotlivým druhům písemné komunikace v období raného novověku od 16. do 18. století a vychází z tradičního nahlížení na komunikaci jako na jednoduchou sociální interakci.
Jádrem knihy je katalog písem a písařů z Čech z období před založením pražské univerzity (1300–1350), tedy z období prosazování gotických, zběžnějších (kurzivních) písem v diferencujícím se systému písemností (úředních i knižních).
