Valentýna Janů je vizuální umělkyně, jejíž postdigitální poezie volně přechází od banálních příběhů, instagramových mouder, filozofických meditací k seriálovým dialogům a útržkům večerních zpráv na hranici mezi fikcí a realitou.
Kniha volně navazuje na Lásku na cizím hrobě. Nové povídky Ludvíka Němce jsou vážnější a niternější nežli v předchozí Lásce na cizím hrobě, jsou však stejně pečlivě vybroušené.
