Jakeš, Václav

Ve dvaceti sedmi povídkách se autor pokouší odpovědět na otázky vzniku našeho vesmíru či megavesmírů, komplikovanosti bytí a zániku všeho s nadějí, že život stál, stojí a bude stát za to žít.

Následník trůnu Anatol Karel z království Harmonie, které nebezpečně připomíná neřesti České republiky v její dávné i současné historii, je proti své vůli konfrontován s transcendentnem.

Proč vzniklo vědomí a je evoluční výhodou bytosti zvané člověk? Je vědomí schopností prožívat realitu takovou, jaká je? Je vědomí vlastností hmoty? Jaký je rozdíl mezi vědomím biologickým, anorganickým a vědomím umělé inteligence?

To, že napsat dobrou povídku je možná snazší než vytvořit román, je pouhá fikce. Zajisté, povídka je kratší, ale tím více záleží na jejím námětu i zpracování.

Levá hemisféra lidského mozku pomalu, ale jistě degradovala lidstvo na studené psí čumáky, ovšem nadané produktivním a efektivním viděním světa. Naopak aktivita jeho pravé části se schopností vidět věci vztahově, emocionálně a intuitivně stagnovala.

Pětatřicet povídek s přesností laserového paprsku vyhledává zjevné i skryté kontury skutečnosti.

Jednu třetinu vesmíru prý nikdy neuvidíme, neboť jeho světlo není schopno k nám doputovat. Ale i ty zbylé dvě třetiny autorovi stačí, aby nás ve svých povídkách pozval na oceán osudů lidí i bohů – či Boha, chceme-li.

Stejně tak jako šestatřicet klasických karet kosmické numerologie odkazuje na stejný počet kosmických principů, všímá si autor pětatřiceti povídek a zasvěceného úvodu knihy Pitva toho, proč něco je, spíše než že nic není.

Kniha Boží odysea je pozoruhodným příběhem, v němž člověk uniká za hranici jakékoliv přestavitelné skutečnosti; kde vesmírný čas plyne bez břehů a všemi směry jako řeka, která nemá ani svůj pramen, ani své ústí.