„Krátké druhé století“, tedy éra pěti „dobrých císařů“ od Nervy po Marka Aurelia (96-180), představuje cosi jako římský biedermeier. Svazek přináší dvojí literární svědectví o této epoše.
Hovory k sobě jsou nejslavnější knihou, jakou kdy nějaký panovník vytvořil. V duchu stoické filozofie zde římský císař vyjadřuje přesvědčení, že i když je v našem životě tolik věcí předurčeno, zbývá ještě mnoho, co se dá změnit.
