Období konce dlouhého 19. století se vyznačuje nápadným příklonem k antickým námětům, motivům a formám. Kniha zkoumá a analyzuje různé projevy oslnění „hellénským“ sluncem v tehdejší české kultuře.
Publikace v rozsahu třinácti studií se zabývá interdisciplinárním výzkumem recepce antiky v evropské kultuře, s cílem postihnout co nejvíce aspektů recepce antické kultury od nejstarších dob, přes středověkou a renesanční kulturu až po současnost.
