Staročeská bible, tedy ucelený překlad kanonických knih Starého i Nového zákona do našeho národního jazyka, byla dotvářena v poslední třetině 14. a na začátku 15. století v lucemburských Čechách.
Souborné vydání všech známých rukopisných zlomků staročeského Comestora psaného hlaholicí. Rukopis vznikl v Emauzském klášteře patrně koncem 14. století. Úvodní edice se zabývá i poměrem památky k ostatním textům staročeského Comestora.
