Corvin, Eleanor

Zavítejte do Ruin, domova smrťáků, a prožijte jeden rok v naší společnosti. Když jsem zemřela a stala se smrtkou, nebyla jsem z toho tak nadšená, jak si vy smrtelníci většinou myslíte.

Zavítejte do Ruin, domova smrtek, kde je život překvapivě skoro normální — jen s trochou více papírování a vztahových dramat, než by si kdokoliv přál. V rámci druhého roku v naší posmrtné komunitě vás čekají rovnou dvě průvodkyně.

Myslíte si, že po smrti dojdete klidu? Ne, když budete mít smůlu. Já ji měla. Překvapivě.

Po neplánovaném návratu do Wichity jsem si myslela, že si na chvíli odpočinu. Vyrovnám se s tím, že mě nevzali na navazující studium, vydělám si pár dolarů a strávím čas s kamarádkami.

Anotace verze 1: Plán na letošní rok byl jasný.

Říkali mi, že jsem blázen. A já jim věřila..

Kvůli mé schopnosti vidět mrtvé, i když jsou za oponou, jsem byla povolaná do Woodhillu, našeho hlavního sídla. Nechtěla jsem odejít od svých přátel, ale rozkaz je rozkaz

Když jsem hleděla do mrtvých očí svého otce, myslela jsem si, že je po všem. V určitém slova smyslu i bylo, jenže jak se říká: jedny dveře se zavírají a druhé otevírají. A mně se otevřely brány do světů, o jejichž existenci jsem věděla pouze z knih.

Jeden by si myslel, že když přijdu o práci na plný úvazek, vykradou mě, máma skončí v nemocnici a děsivý tajemný ctitel mi nechává dárky přede dveřmi, tak jsem si vybrala svoji dávku smůly. Kdepak. Ta největší porce mě teprve čekala!