Naše přední teatroložka ve své práci zkoumá velkou proměnu v divadle antického Říma: odklon od dramatu a příklon k podívané všeho druhu, počínající už v 1. století před n.l. a hlavně za vlády julsko-klaudijské dynastie.
Autorka navazuje na úspěšnou knihu Fenomén Lébl a mapuje – opět formou konfrontační montáže autentických dobových textů – vrcholné období Léblova díla.
Monografie sleduje scénografické dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920 – 2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci z roku 2002.
Formou deníkových záznamů, vzpomínek a zápisů hereckých cvičení konfrontuje autorka zkušenosti z legendární školy antropologického divadla v polských Gardzienicích.
