Kniha vrchních písařů (Š'-ťi) je základním dílem čínské historiografie. Hovoří o Číně od mytických prvopočátků až po stabilizaci sjednocené říše za císaře Wua dynastie Chan (vládl 140-87 př. n. l) a utváří obraz čínské civilizace.
Vyčerpávající studie o vzniku Rusi a následně Ruska podávávající též nástin teorie etnogeneze a pasionarity jako cyklického růstu a rozpadu energie etnických skupin. Koncepce ojedinělá, v Česku doposud nepublikovaná.
Podrobné vylíčení cest po jižním Tibetu, které italský antropolog a fotograf Fosco Maraini podnikl v letech 1937 a 1948, patří dnes k nejvýznamnějším dokumentům o životě Tibetu a jeho obyvatel před čínskou invazí ze začátku padesátých let.
Kniha načrtává hlavní linie vývoje japonské civilizace od vzestupu císařského dvora, přes středověk s dominující vojenskou vrstvou, složitou moderní dobu s četnými zvraty až po současnost.
Nuosuové žijí v jižním Sichuanu, jedné z největších
čínských provincii. Mají vlastní jazyk, písmo, kulturu i
náboženství. Hnewo teyy je jejich mytologický epos,
zápis o vzniku světa, rituální text, historie Nuosuů a
průvodce po Chladných horách.
