Po básnické sbírce Loďstvo vyplouvá z temnot (2010) a knize esejí Uvnitř světa (2012) vychází druhá sbírka básní Josefa Hrdličky Kočka v ohni. Sbírka, jejíž texty jsou pozoruhodně propojeny, tvoří celistvou skladbu.
Hungaristka a překladatelka Simona Kolmanová přibližuje českému čtenáři na základě překladů tři významné osobnosti maďarské literatury 19. století – Mihálye Vörösmartyho, Jánose Aranye a Sándora Petöfiho.
Matné i ostřejší veršované záblesky, dlouhé procházky, krátké příběhy: dětství a dospívání v Litoměřicích. Záběry a zápisky z cest po světě, domov a domácí vztahy z jiné (třeba krokodýlí) perspektivy.
Sbírka Petra Řeháka Násobit ruce je první knižní publikací jednoho ze
zakládajících členů skupiny Fantasía.
Knihu tvoří tři tematicky vyprofilované oddíly Křičím zavřete slunce!, Zpívat
aby byly blesky a Zlá kometa jsi Země.
V reakci na básně Kláry Šmejkalové jsem zaslechl názor, že jsou o ničem. Nemyslím si to, i
když zmíněné „nic“ je pro jejich charakteristiku vcelku trefné. Nikoli však „o ničem“, ale
„z ničeho“.
V básnickém debutu Veroniky Riedlbauchové Noc bez hlavy, který vznikal v letech 2011–2012, se prolínají dvě linie: tou první je autenticita a reflexe životního prožitku, leckdy až deníkově podaná, druhá se opírá o archetypy.
Lůzokracie je vláda konzumu a všeprostupující komerce, mediálních lží a pokrytectví měšťácké morálky. Měřítkem hodnoty člověka je jeho výkon, motivem konání zisk. Požadavkem doby je sobectví, zařazení se do davu návodem k přežití.
