V reakci na básně Kláry Šmejkalové jsem zaslechl názor, že jsou o ničem. Nemyslím si to, i když zmíněné „nic“ je pro jejich charakteristiku vcelku trefné. Nikoli však „o ničem“, ale „z ničeho“. Báseň definující svým vznikáním (ze sebe sama) opět samu sebe, svůj vlastní prostor, vlastní vesmír, vlastní zákony. Báseň – zjevení… Jako by mi mezi...