Nesourodá básnická sbírka čtyř autorů, kteří toho však mají společného mnohem více, než by si sami vůči sobě přáli. Sesbíráno jejich, kdyby jen dobrým známým…
Limitované vydání sebraných textů Jana. Jana Nováka sdružených ve třech knihách s názvem Labutí sádlo představuje ojedinělý a osobitý básnický úkaz, který se vzpírá jakékoli kategorizaci, přičemž na čtenářskou percepci klade nesmírné nároky.
Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté a zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stylu.
Muž blízký důchodu bydlel s nevlastním dědou v pražské Šikmé ulici. Děda ale umřel, a bejvák v Šikmý si vzali dědovi příbuzný, tak ten chlap neměl kde bejt, než se ho ujala ta paní. Je to ve Šmoulově...
Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim („Už jdeš, jen ses zamyslel.“), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské „logiky snu“,...
Básně Kristýny Svidroňové jsou komponované do celku, jemuž dominuje lyrická mluvčí v druhé osobě a bohatý svět rostlinné říše a životodárné vody, na níž tento svět závisí: duby, břízy, olše, kaštany, smrk, zázvor, borůvky, ...
Název této útlé knížky nám napovídá o svém obsahu vše. Tak kde je tedy vlastně ono tajemství? Oba autoři, Petra Čiháková i Jiří Brůna, ve své společné nadčasové básnické výpovědi tuší, že dobro je tajemstvím samo o sobě.
Poezie autorů, kteří netouží být veřejně počítáni za básníky a účastnit se literárních tanců, bývá zvláštně očištěná. Jen do ní se doopravdy vtěluje staré klišé o textech, které musely vzniknout, protože se nedalo jinak.
Sbírka lehce stravitelných básní a básniček. Autor v nich s nadhledem, někdy s humorem, jindy s obavou či vyloženě v depresi zachycuje různě „barevné“ etapy života, ve kterých se pozná každý.
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky.
Lubor Vyskoč není autorem, který by za každou cenu experimentoval a usiloval o něco nového. Je si vědom svého básnického hlasu a drží se jej, jeho poetika je pevnou stavbou, bezpečným prostorem.
Autorskou knihou „Propojení" vstupuje Adéla Součková na sdílené pole výtvarného umění a textu, v němž hravě a zároveň inovativně rozvíjí dialog ruky a hlavy. Současný mytologický svět zachycuje myšlením kresbou prostřednictvím jednoduchých znaků.
