poezie

V pořadí osmá autorčina básnická sbírka vnáší do její poetiky prvky, které básnířka naznačovala už v posledních básnických souborech V uších celý oceán (2024) a Před vzlétnutím (2025).

Lunuly neboli bělavé půlměsíce na nehtech o nás vypovídají, i když mlčíme: nejvýmluvněji o našem srdci a krvi.

Autor v této sbírce pokračuje v provázení svých čtenářů krok za krokem stezkami, kterými se ubírá jeho duch, a přibírá je k účasti na svém putování za pravdou a smyslem života.

Básnická sbírka „Doteky písní“ je již sedmnáctou básnickou sbírkou hudební pedagožky, komponistky a básnířky Romany Schuldové. V autorské tvorbě se snoubí duchovní vnímání života s láskou k poezii a hudbě.

Po 16 letech opustila partnerku a znovu našla slova.

Ve sbírce SLOVA se Petr Švácha vrací k samotné podstatě poezie – k víře v řeč jako v poslední útočiště člověka. Dvojdílná kompozice knihy sleduje cestu od intimního, hudebně laděného vyznání k civilizační meditaci o vině, odpovědnosti a paměti.

Rose Ausländerová (1901–1988) byla německy a anglicky píšící básnířka. Narodila se v Černovicích na Bukovině.

A znovu láska je posledním dílem Jana Skácela a její podoba měla být původně trochu jiná.

Smuténka patří mezi autorovy rané básnické sbírky (1965).

První ucelený český překlad Rilkeho francouzských básní doplněný vysvětlivkami a komentáři v synoptickém vydání.

Alexander Pope byl vrcholný, vůdčí a vlivný anglický klasicistický básník a satirik. Již za života se těšil evropskému věhlasu, který započal právě básněmi uveřejněnými v této knize.

Sbírka poezie Zbývá obejmout, co nelze překročit je lyrickým účtováním se životem a láskou. Jako neúprosná, a přesto křehká inventura se noří do kontrastů a křižovatek, které definují lidské soužití.

Pro ty, kdo chtěli zmizet – a přesto zůstali. Pro ty, kdo cítí bolest za úsměvem. Pro ty, kdo v tichu slyší křik.

Sbírka Poddno je temnou zpovědí o pádu, bolesti a hledání smyslu v troskách lidské existence.

To, co nikdy nebylo vysloveno nahlas, se konečně odvážilo žít v této sbírce.

Poémy Dutí lidé (1925) a Popeleční středa (1930) společně vytyčují nejzřetelnější předěl v Eliotově básnickém díle...

Modlitební kniha ztracených sudetských obcí, kancionál vytěsněných hlasů, výkaz o umírání venkova, v němž se stále ještě trochu zpívá – to je básnický debut Obecní amplióny Michala Grace, neúnavného tuláka a Ostravana se silnými venkovskými kořeny.

Sbírka Selské lesy nás vtahuje do procesu ohledávání lidské zkušenosti ve více než lidském světě.

Některé okamžiky stojí za to zachytit dřív, než zmizí. Vladimír Hrdina skládá z prchavých situací naléhavou mapu lidské existence. Jeho texty jsou přesné a syrové, někdy groteskní, jindy bolestně tiché.