V jedenácté básnické sbírce Mít na jazyku pokračuje autor starší generace Petr Mazanec neúhybně ve sledování svého údělu, své životní cesty. Bez mnohomluvnosti, afektu, patosu; poctivě a pokorně.
Přicházet s první „řadovou sbírkou“ na konci osmého decennia obnáší mimo jiné i to, že si můžete dovolit téměř cokoli, ale vy to dělat nechcete, nepotřebujete, nemusíte.
Opera kontra chaos je další umělecký výboj na nejistý terén antipoesie, grotesky a lyrického humoru a satiry bez diskuse. Vít Kremlička zabředl i do sci-fi tématu kolonizace přilehlých planet a vesmíru, jak se jimi zabývají včerejší i dnešní tvůrci.
Silvestr Dvorský vystupuje na veřejnosti spíš jako muzikant, ale právě poezií cesta k hudbě začala. A tu v celé šířce reflektuje jeho autorská prvotina „Sbohem, má utopie“.
Co není environmentální? V tom duchu jeví se Čermáčkova dvanáctá sbírka coby soubor účastných (milujících?) meditací, nevyvstalých však z obvyklých žalů, nýbrž z koncentrujících rozechvění, ...
Jeden z nejstarších žijících českých slamerů se vrací tam, kde vždy byl nejdoma: na scénu, na stránku, do slova. Člobrdan, vlastním jménem Jan Jícha, přináší sbírku, která je provokací, diagnózou i vyznáním lásky k jazyku zároveň.
Anna Gruver spojuje konkrétní krajinu východní Ukrajiny s univerzální zkušeností vyhnanství. Její básně proměňují ulice, města i lidská těla v mapu světa poznamenaného násilím. Toto je poezie vyrůstající z válečných hrůz i z naděje, která navzdory vš
Toto je zkušenost války, okupace, vyhnanství i naděje. Civilní, reportážní a bolestně přesná poezie Oksany Stominy vznikala během ruské agrese proti Ukrajině a propojuje osobní svědectví s osudy lidí, jejichž životy válka nenávratně proměnila.
Svět na hraně, jako by realita mohla kdykoli prasknout a odhalit další vrstvu, o níž zatím nevíme. Texty ukrajinské básnířky Natalky Marynčak zachycují zkušenost, která se vzpírá jednoduchému pojmenování.
Básnické svědectví o jedné z nejtemnějších kapitol evropských dějin. Autorka dává hlas obětem masakru v Babím Jaru, konkrétním lidem, jejichž příběhy se skládají do naléhavého chóru paměti.
Toto je mnohovrstevnatý odraz válečné reality, v níž se rozpadá jazyk i svět okolo nás. Ukrajinská básnířka Daryna Hladun pracuje s fragmentem, opakováním a koláží hlasů.
Pojmenování je hořkosladká věc, nádherná záležitost, která může skončit tragicky. Co však nemá jméno, neexistuje. Trpíme stavem oslovitelnosti. Potřebujeme být rozpoznáni druhými ve své odlišnosti. Rozpoznat sebe v druhých díky podobnosti s nimi.
Autorčina debutová sbírka obsahuje básně z let 2016–2023. V nich se zaměřuje na všemožné aspekty každodenního života a předkládá čtenáři svůj osobní náhled na ně, mnohdy velmi originální.
Sbírka básní punkového zpěváka Štěpána Málka pod názvem ,, Vítejte supi „ je autorovým druhým oficiálně vydaným počinem. Ve sbírce prezentuje svoji básnickou tvorbu z posledních zhruba tří let.
Třetí básnická sbírka Komu patří déšť ostravského básníka Jiřího Horta (*1950) propojuje haiku, senrjú i krátké básně do citlivého celku o paměti, krajině, rodině a lidské zranitelnosti.
Často se říkává, že moderní poezie je – na rozdíl od poezie psané v minulosti – natolik uzavřená sama v sobě, že pomalu ztrácí běžné čtenáře a stává se četbou hrstky zasvěcenců, nakonec často jen básníků samých.
