Vítr z Narragansettu

(...) Řada nejlepších básní v antologii jako by byla hotova ještě před napsáním. Ukazují tak, že se poezie obejde bez třeskutých metafor a vystačí si s pozorným popisem příznačných detailů, které se vlastní silou mění v symboly. Básníci z Nové Anglie ztělesnili přímo na americké půdě zásadní protiklad všeho, co se globálně označuje za amerikanizaci, aniž by přitom vycházeli z nějakého společného programu.

(...) Většina autorů ctí tradiční básnické řemeslo. Jejich pevně vystavěné verše nedosahují svého účinku ani tak bohatou metaforikou, jako spíše motivickou soustředěností a rafinovaným kladením veršových předělů. Je to neokázalá, sdělná, a přitom hluboká poezie. Tím obtížnější je najít adekvátní překlad. Překladateli Petru Mikešovi, který tento skvělý a objevný výbor připravil, se to podařilo.