Čtenářům se v této knize dostává do rukou mnohostranný portrét Josefa Sudka a jeho díla, tvořený jeho vlastními slovy, zachycený očima jeho nejbližších přátel i z odstupu uměnovědné reflexe. Kniha je doplněna ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.
Tato kniha vychází z autorova přednáškového cyklu pořádaného na Warburg Institute v Londýně a zabývá se proměnami platónského pojmu „idea“ od antického umění až po Michelangela a Dürera.
Monografie věnovaná období, ve kterém stál v čele poválečných Městských divadel ředitel Ota Ornest, představuje čtenáři příběhy umělců, kteří tvořili v době let padesátých a „zlatých let šedesátých“.
Ačkoli se kniha zabývá architekturou, můžeme ji rovnocenně považovat za kulturologickou studii. Architektura je zde totiž mnohem více, než jsme v dějinách umění zvyklí, zasazena do kulturního kontextu, slovy autora je v kultuře rozpuštěna.
V úvodu publikace je pozornost zaměřena na tři důležitá témata: Mnichov jako město umění, mnichovská Akademie umění a pohyb českých umělců mezi bavorskou a francouzskou metropolí. Reflexe fenoménu umělecké výměny Mnichov- země Koruny české.
Josefa Lhota jako právník a organizátor nesčetných výstav celý svůj profesní život od roku 1952 zasvětil službě výtvarnému umění a jeho protagonistům ve výtvarnických organizacích a v závěru se po roce 1989 podílel také na obnově SČUG Hollar.
