Jedná se o historikův pohled na vývoj samosprávy v 2. polovině 19. a 1. polovině 20. století, roli konkrétního občana při vytváření občanské společnosti, vytváření nového správního modelu státu.
Pierre Clostermann byl jedním z těch, kteří hned na první výzvu generála de Gaulla přišli do Anglie, aby po ztracené bitvě vyhráli válku, nebo přinejmenším zachránili čest.
Autor ve své práci zasazuje dějiny slovanského etnika na našem území do širšího kontextu evropských politických, hospodářských, kulturních i náboženských dějin.
Tato kniha se věnuje dramatickým změnám, jimiž Anglie prošla v 17. a v první polovině 18. století. „Stuartovský věk“, který začal nástupem Jakuba I. na anglický trůn v roce 1603 a skončil porážkou posledního jakobitského povstání roku 1746.
Kniha se detailně věnuje jedné z nejdramatičtějších krizí studené války, která byla vyvolaná znárodněním Suezského průplavu a vedla ke dvojí vojenské konfrontaci - sinajskému tažení Izraelců a britsko-francouzské invazi v Port Saídu.
Autor pojal poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience.
První díl třídílného projektu poskytuje základní fakta a údaje o složení, organizaci, výzbroji a výstroji ozbrojených sil Rakouska-Uherska v předvečer 1. světové války, ale i o prožitcích české společnosti na počátku tohoto konfliktu.
Publikace vyvrací řadu mýtů vážících se k různým aspektům poválečného vývoje v Československu, především pak ten, že vyhnání německé menšiny bylo důsledkem rozhodnutí velmocí, kterému se naše vláda jen "podřídila".
Práce předního německého vojenského historika dokládá, že Wehrmacht vedl v letech 1941–1944 vyhlazovací válku odporující mezinárodním konvencím a válečným zvyklostem. Mapuje i zrod poválečné legendy o „čistém“ Wehrmachtu vedoucím regulérní válku.
