Antologie představuje poprvé v ucelené knižní podobě německy psanou poezii z Bukoviny. Tento východoevropský region s hlavním městem Černovicemi se ve dvacátém století stal svědkem řady dramatických dějinných zvratů.
Michaela Kašičková se nám představuje s poezií přímočarou, hutnou, plnou minipříběhů. Její básně jsou charakteristické notnou dávkou sebeironie a humoru, ovšem naproti tomu i lidských soukromých dramat.
Kniha volně navazuje na „povídkový románek“ Tomatom a „snový románek“ Sni. Jedná se o „obrazový románek“, příběh hledání přesvědčivé podoby spirituality v dnešním světě pomocí sérií kreseb, vytvářených během posledních pěti let.
Antologie představuje tvorbu pětice básníků Jevgenije Kropivnického, Genricha Sapgira, Igora Cholina, Vsevoloda Někrasova a Jana Satunovského, kteří se na přelomu 50. a 60. let potkali v obci Lianozovo, jež dala jméno jejich volnému uskupení.
Verše, které Jaroslav Seifert po rozchodu s KSČ (1929) zpravidla jako nepodepsané publikoval v druhé polovině 30. let v sociálnědemokratickém denním tisku (Ranní noviny, Právo lidu, Večerník Práva lidu ad.). V
Ivan Wernisch vypravuje dítkám i dospělejší české mládeži. Znalci Wernischova díla naleznou ve svérázném výběru samotného autora dnes již klasické básně a prózy, jako je Střelnice nebo Doupě latinářů, ale také zcela nové básně a texty.
Básnický text Miloslava Bureše se stal předlohou nejznámější kantáty Bohuslava Martinů. Nové vydání je doplněno nahrávkou Otvírání studánek v provedení dětského sboru Jitro.
Druhá básnická sbírka Ivany Štětkářové promlouvá o lidech a vztazích mezi nimi, o posledních věcech člověka. Zamýšlí se nad odvěkou otázkou, co nastane „poté“.