Istanbul je poutavým a současně nezvyklým pohledem na jednu ze světových metropolí očima autora, který je s ní neodlučně spjat. Kniha je nejen holdem Istanbulu a Bosporské úžině, ale i jakousi osobní kronikou Pamukova uměleckého zrání.
Praha roku 2050. Desetimilionová středoevropská metropole má svých problémů dost. Třeba s odpady, přemnoženými zmutovanými potkany nebo permanentní pouliční válkou na pomezí sunnitské a šíitské čtvrti.
Za skaliskem se objevil grošák. Vysoký, ramenatý muž v jeho sedle se rozhlíží po krajině. Jeho ostříží zrak sleduje každý nepatrný pohyb kam oko dohlédne. Sedlo vykládané stříbrem, stříbrné přesky, uzda zdobená lesklým kovem.
Je podzim roku 1918, poslední rok první světové války. Obyvatelé hlavního města Islandu, patnáctitisícového Reykjavíku, pozorují oblohu zbarvující se září ohně a plynů ze sopečných výbuchů.
Tato novelka patří k posledním dokončeným pracem a znalci Lawrencova díla si ji cení jako malý skvost, do něhož autor citlivě vložil svůj názor na křesťanství a současně na klíčovou roli osvobozené sexuality.