„Obecné vědomosti mají hlupáci,“ napsal kdysi
William Blake. Spáchat krátký medailon na téma
Martinů či Janáček dokáže každý, kdo má internet.
Bydlet v hudbě dvacátého století znamená však něco
docela jiného.
Komponovaným výborem ze svých kritických textů z let 1990–2015, zaměřených zejména na současné české divadlo, ale i film, literaturu a společnost, autorka mapuje příznačné formace kulturní krajiny, nahlížené z perspektivy uplynulého čtvrtstoletí.
Další souborné vydání autorových novinových sloupků a dalších publicistických textů, tentokrát z let 2012–14, řazených, jak už název napovídá, abecedně.
Eric Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného „Eseje“.
Fotografie Pavla Hrocha a esej Jáchyma Topola zaznamenávají divoká léta po sametové revoluci v Praze, vzrušené období oslav nově nabyté svobody o pádu komunistického režimu v Československu.
Marie Rút Křížková (* 1936) se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích.
Vtipně pojednané fejetony nahlížející Británii dnešních dnů pod pokličku publikovaných názorů a oficialit - pochopitelně kořeněné vlastními zkušenostmi autora. Absurdita, humor, ironie, mnohdy v nečekaných a neuvěřitelných situacích.
Čtení o Václavu Havlovi nemá suplovat potřebnou monografii o Havlově literárním díle, chce však oživit diskusi o autorově umělecké a kritické tvorbě, stejně jako o přístupech, které k ní otevírají cestu.
Kniha Okamžiky umění esejisty a kritika Viktora Šlajchrta obsahuje více než sedmdesát textů o výtvarném umění. Autor je rozdělil do pěti kapitol, v nichž popisuje především českou výtvarnou scénu.
Jan Schmid, zakladatel Studia Ypsilon, režisér, výtvarník, spisovatel, herec a profesor DAMU, se ve své knize Epištoly v kapitolkách nezamýšlí pouze nad světem umění, ale nabízí čtenáři i svérázný vhled do zákonitostí běžného (limitovaného) života.
Eseje této knihy, jejímž autorem je básník a filozof Josef Hrdlička (1969), vycházejí z teze, že přirozeným životním postojem člověka je osamělá chůze v krajině.