Titul knihy Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách odkazuje k modelu otevřené kulturní výměny v uměleckém regionu, který se rozkládá podél zemské hranice mezi Čechami a Saskem.
Ladislav Žák (1900–1973) se prakticky i teoreticky zabýval problematikou bydlení, navrhováním nábytku a později i řešením dobově aktuálního úkolu minimálního bytu pro sociálně slabé vrstvy.
Průvodce po Lednicko-valtickém areálu nám představí textem i obrazem stavby a rozsáhlé parky Lednicko-valtického areálu, ale také nás zavede do historie architektury Lednicie, Valtic a Břeclavi.
Po zveřejnění prvního dílu knihy se objevila řada nečekaných souvislostí a také mnoho otázek. Druhý díl přibližuje svět, který byl nejen těžištěm uměleckého proudu Třetí říše, ale také tvůrčí sféru, která byla Vůdci nejbližší. Literatura faktu.
Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství.
Obrazově bohatá kniha Heleny Diesing vyplňuje prázdné místo na poli české pop kultury. Autorka na základě rozsáhlé rešerše dobových periodik shrnuje dosud nezmapované období českého komiksu.
Fotograf Petr Hruška a básník Ivan Wernisch si pohráli se sbírkou starých kabinetek a pohlednic, vybrali některé z nich a napsali k nim víc než stovku doprovodných textů.
Autor se snaží prokázat, že existuje estetika založená na vědeckém základě. Své tvrzení, že zlatý řez je matematickým klíčem krásy, zdůrazňuje natolik, že mýtus o něm nastoluje s konečnou platností.
Fotografická publikace, ve ktere se autor osobitým způsobem pokouší ztvárnit současný pohled na život Ježíše Nazaretského, jak se s ním setkává na své cestě světem. Fotografický příběh je provázen úryvky z Nového zákona, v Kralickém překladu.
Hlavní intencí malíře Břetislava Malého je zkoumání média tradiční malby, respektive její rozklad na barvu a barvy, které současně s jejich dekonstrukcí syntetizuje ve svá sytá a internzivní barevná pole.
Kniha reflektuje dílo arménského režiséra Artavazda Ašotoviče Pelešjana (*1938), tvůrce teorie tzv. distanční montáže, která představuje zásadní zlom v chápání zákonitostí střihové skladby filmu.
