Kniha poezie od básníka Stanislava Vávry, který v 50. letech spolupracoval s Bohuslavem Hrabalem a Vladimírem Boudníkem a byl členem surrealistické skupiny Libeňští psychici.
Kniha shrnuje básnickou tvorbu Gustava Erharta z let 1968–2014. V první části knihy (I) jsou zařazeny básně publikované v samostatných sbírkách, v druhé části (II) básně z rukopisů a texty publikované mimo samostatné sbírky. Řazení je chronologické.
Autor ve své poezii zachovává svoji typickou říznost a řezavost, jistým překvapením mohou být v tomto sousedství básně blížící se standardní podobě „běžné“ lyriky.
Básnická sbírka uhříněveského autora Davida Růžičky alias Romána Douděry je vnitřně členěna do dvou částí/knih pojmenovaných Douděra a Clair de Lune. Součástí knihy je také CD s nahrávkou autorského čtení z knihy.
Jako návštěvník jsem při mnohých cestách pobýval v Paříži dny, týdny, nejvýše měsíce. Moje svědectví je proto samozřejmě úsečné, neúplné, náhodné, osobní.
Třetí básnická kniha Jana Macháčka. I když, jak podtitul knihy „Deníky z let 2006–2015“ napovídá, nejde o sbírky poezie, ale spíše o osobní výpovědi ve většině případů až „na kost“ autobiografické.
Sbírka textů Milana Špůrka, u níž není jednoznačně možné stanovit, zda jde o experimentální prózu, poezii a nebo poezii v próze, právě proto jsou Řádky noci vzrušující, zneklidňující a poutavé.
Název Sirka Henriho Bremonda manifestuje příklon autorky k teorii tzv. „čisté poesie“. Tu je třeba opsat a připíchnout nad postel pod obrázek anděla strážného, říká autorka.
Citlivé verše, které autor pojal pod název který je málo komu příjemný.
Básník, který tomuto tématu věnuje celou knihu a ve třech oddílech nechává vnímavého čtenáře nahlédnout do svého nitra.
V knize UNISEX NEW LOOK se textař, dramatik a scenárista Pavel Cmíral ponořil do životů nás všech hlouběji a svými básněmi dokazuje, že po celý čas, co nám srdce tepe, hraje sex ve všem našem konání hlavní (a jen výjimečně epizodní) roli.
Je to jen pár slov úvodem, avšak je mi poněkud úzko z tíhy významu, kdy po opakovaném čtení výjimečné sbírky jsem se pustil tam, kam nás Ondřej Fibich napoprvé vedl, k obrazům ženy „ztracené v zeleni“.