V díle Niklase Luhmanna, myslitele funkcionální sociální teorie a dnes již sociologického klasika, který byl pro svůj široký záběr označován za „Hegela druhé poloviny 20. století“, hraje analýza náboženství stěžejní roli.
V řadě osobností z dějin filosofie i literatury, jejichž výkladu se Ivan Dubský (nar. 1926) po celý život soustavně věnoval, zaujímá přední místo Friedrich Nietzsche.
Současná akceleracionistická filozofie čím dál více slouží jako jistý bod propojení, který v sobě propojuje různorodé pokusy o přeformulování dřímajících společenských možností.
Od smrti Carla Schmitta v roce 1985 se rozeběhla vlna zájmu o jeho dílo. Schmitt je – řečeno slovy, která ještě nedávno působila jako provokace – nejmladším klasikem politického myšlení.
Kniha formou rozhovoru rozvíjí téma deseti Božích přikázání. U každého přikázání se autoři zaměřují na jednu konkrétní starozákonní postavu a její příběh, který se daného přikázání dotýká.
Kromě analýzy usnadňující pochopení rané fenomenologie Edmunda Husserla chce kniha upozornit na Brentanovu filosofii, která byla významnou součástí německy psané filosofie v Čechách před druhou světovou válkou.
Studie O filosofii dějin (vydaná anglicky v New Yorku roku 1957 a francouzsky v Paříži roku 1959) je jediný spis, který Jacques Maritain (1882–1973) věnoval výslovně filosofii dějin.
Skrze rozličná témata přibližuje filozof Martin Škabraha své pojetí liberalismu jako sociálně a ekologicky orientované politiky, jež by se v době vleklé krize kapitalismu měla umět inspirovat i v marxistické tradici.
Tato publikace si klade za cíl představit Tertuliánovo pojetí manželství a předložit čtenáři český překlad tří Tertuliánových spisů na téma: Ad uxorem (Manželce), De exhortatione castitatis (Výzva k čistotě) a De monogamia (O jediném manželství).
