Stěžejní částí knihy jsou texty ze sbírky Muzeum dětství (Muzeum dzieciństwa, 2011), v nichž se autor navrací do času svých dětských let v rodném městě Bytom v Horním Slezsku.
Zavřeli Magora, zavřeli Čuňase, vstávejte máničky vždyť už je na čase. Ano, to je jeden ještě z předrevolučních textů legendární undegroundové skupiny Hally Belly, která již 30 let brázdí sály a stodolami napříč celou republikou.
Druhá sbírka básní autorky, profesí psycholožky, jejíž psaní dlouho leželo v utajeném šuplíku. Sbírka má 2 části: Ztraceným láskám a Pocta Villonovi - tomu „nejbásnivějšímu ze všech zpustlíků“.
Minimalistické básně Petra Korbeláře inspirované přírodou, vnější i vnitřní krajinou. Autor se věnuje kresbě, fotografii, tisku litografií a hře na klapkodastrovou kytaru se spoluhráčem na bambusovou flétnu Janem Kotulán.
Básnická zpověď zestárlého Pavla Skotáka, hrdiny řady Skarlantových románů, o milostném vztahu s o půl století mladší studentkou, odehrávajícím se v pařížských kulisách.
Kniha poezie od básníka Stanislava Vávry, který v 50. letech spolupracoval s Bohuslavem Hrabalem a Vladimírem Boudníkem a byl členem surrealistické skupiny Libeňští psychici.
Kniha shrnuje básnickou tvorbu Gustava Erharta z let 1968–2014. V první části knihy (I) jsou zařazeny básně publikované v samostatných sbírkách, v druhé části (II) básně z rukopisů a texty publikované mimo samostatné sbírky. Řazení je chronologické.
Autor ve své poezii zachovává svoji typickou říznost a řezavost, jistým překvapením mohou být v tomto sousedství básně blížící se standardní podobě „běžné“ lyriky.
Básnická sbírka uhříněveského autora Davida Růžičky alias Romána Douděry je vnitřně členěna do dvou částí/knih pojmenovaných Douděra a Clair de Lune. Součástí knihy je také CD s nahrávkou autorského čtení z knihy.
Jako návštěvník jsem při mnohých cestách pobýval v Paříži dny, týdny, nejvýše měsíce. Moje svědectví je proto samozřejmě úsečné, neúplné, náhodné, osobní.
Třetí básnická kniha Jana Macháčka. I když, jak podtitul knihy „Deníky z let 2006–2015“ napovídá, nejde o sbírky poezie, ale spíše o osobní výpovědi ve většině případů až „na kost“ autobiografické.
Sbírka textů Milana Špůrka, u níž není jednoznačně možné stanovit, zda jde o experimentální prózu, poezii a nebo poezii v próze, právě proto jsou Řádky noci vzrušující, zneklidňující a poutavé.
Název Sirka Henriho Bremonda manifestuje příklon autorky k teorii tzv. „čisté poesie“. Tu je třeba opsat a připíchnout nad postel pod obrázek anděla strážného, říká autorka.